Už nikdy na hokej aneb jak jsme viděli v O2 aréně Spartu padnout ve čtvrtém prodloužení!

Hokejový zápas se hraje 60. minut, ovšem v sobotu 13. dubna jsme s kamarádem Martinem strávili na jednom zápase hned 122 minut čistého herního času, abychom odcházeli zklamaní a rozmrzelí.

„Už nikdy nejdu na hokej,“ říkali jsme svorně cestou z libeňské O2 arény na tramvaj. Bylo půl sedmé a touhle dobou jsme už chtěli každý dělat něco jiného.

Zápas sedmého utkání semifinálové série mezi Spartou a Třincem začínal nezvykle už od 13:30, aby se v O2 aréně stihlo vše nachystat pro nedělní florbalové superfinále.

To však ještě pořadatelé florbalového klání nemohli tušit, že se hokej natáhne o několik hodin.

Ale hezky po pořádku.

Lístky na vyhrocenou bitvu a završení série ze které Třinec srovnal stav zápasů z 0:3 na 3:3 šly sehnat kupodivu snadno. Na fotbale by se to nestalo.

Cena za lístky do horního prstence byla 390kč za kus což je adekvátní.

S Martinem fandíme oba Spartě akorát většinou té fotbalové a na hokej tak šel on vůbec poprvé a také poprvé do O2 arény.

Já byl už ten týden v největší pražské hale podruhé, jelikož jsem byl přítomen už pátému úternímu utkání, které Sparta prohrála 2:3.

Sraz jsme si dali 13:15 na Českomoravské a na svoje místa se usadili minutu po začátku. Ještě než jsme si sedli, Sparta udeřila poprvé a rozjásala arénu.

Na první pauzu jsme šli za stavu 1:1 a padlo první Pomelo Grep birell.

Na zápas si celkem cestu našlo 16 780 diváků.

Ještě 55 vteřin před koncem se zdálo, že šťastnější odejdou ti domácí, jenže hosté z Třince opět srovnali na 2:2 a šlo se do prodloužení.

Martin si prodloužení přál a jeho přání se splnilo. Sám nečekal, že toho bude brzy litovat.

Už na první přídavek jsme sešli z horního prstence dolů do kotle a začali trochu fandit. Jenže po 20 minutách gól nepadl.

Ani v tom druhém a ani v tom třetím.

Nejhůře na tom byly brigádnice z bufetů, jejichž výrazy nikdy nezapomenu a kde postupně docházelo jídlo. Po třetím prodloužení jsem do sebe dokonce poslal zmrzlinu.

Když už se zdálo, že bychom mohli být svědky nejdelšího zápasů v historii extraligy, trefil se třinecký Miloš Roman a rozesmutnil většinu haly.

Třinec dokonal velkolepý obrat a na Spartu zbyl bronz.

Na tenhle hokejový nášup jen tak nezapomeneme, ale na dlouhou dobu asi stačilo.