Hodkovičský lesokros potřetí aneb souboj s nejlepší ženou a osobák o 5 vteřin!

Stejně jako v minulých dvou letech jsem se i v roce 2024 rozhodl zúčastnit domácího závodu Hodkovičský lesokros, který pořádá Sabzo. Jak se mi vedlo?

Oproti rokům 2022 a 2023, kdy se závod konal začátkem dubna, zvolili pořadatelé pro termín závodu už 21. března. A místo tradičního úterý padla volba na čtvrtek.

Letos jsem měl naběháno podstatně více než v předešlých letech, ovšem šlo hlavně o kilometráž a objem. Do rychlosti jsem se dostat nestihl, což se v závodě projevilo.

Kros, který vede po přírodních cestách Hodkovičského lesoparku, totiž měří necelé 3km a je to tedy pořádný kvapík.

V týdnu před závodem jsem si trať několikrát proběhl. Trochu mě tahalo zadní stehno, ale to se do závodu uklidnilo.

Ve čtvrtek jsem si vzal HO a od rána držel zdravý stravovací režim. Ještě ráno jsem si v Alza boxu na Novodvorské vyzvedl tepový pás.

Poslední jídlo jsem si dal 3,5 hodiny před závodem. Moje osvědčené kombo: ovesná kaše, banán a corny tyčinka.

Hodina a půl do startu a začalo pršet, poprvé za poslední dva týdny. Z domu jsem vyrazil pěšky s batohem kolem 16:15 a za cca 10 minut už jsem se hlásil na startu v altánu.

Vyfasoval jsem startovní číslo 108 a šel se rozklusat. Jeden pomalý kilometr, ale tepák mi ukazoval 160 tepů. Asi nervozita.

Na startu u závory jsem se zařadil do druhé řady. Rozhlédl se kolem, spatřil pár známých tváří a pak se soustředil už jen na sebe a svůj výkon.

Závod odstartoval přesně v 17:00. Prvních 150 metrů se běželo hodně svižně. Bohužel, nebyl jsem schopen akceptovat tempo rychlíků z první startovní řady.

Před seběhovou pasáží, zhruba 400 metrů od startu, jsem se dostal před první ženu závodu A.Treglerovou. Na dohled jsem měl jednoho závodníka, ovšem rozestupy zůstávaly konstantní.

Trať byla po dešti trochu rozbahněná a já se bál využít naplno mých seběhových dovedností.

Prvním kilometrem jsem probíhal v čase 4:43. Žádná sláva. Navíc tepy 187 a přede mnou pasáž závodu, kde jsem v minulosti ztrácel pozice.

Dlouhou rovinku po kořenech před náběhem do největšího krpálu jsem však tentokráte zvládl se ctí. Bohužel jsem běžel sám, jen za sebou jsem vnímal s odstupem vedoucí ženu.

V kopci jsem zvolil taktiku jako loni. Svěsit hlavu, zrychlit kadenci kroku a pomáhat si rukama. Na vršku jsem byl za 1:42 a okamžitě se chystal na závěrečnou část závodu.

Závodník, kterého jsem měl v kopci na dostřel, se však při náběhu na malý trojúhelník vzdálil a naopak mi bylo jasné, že budu brzy dostižen první ženou.

Mimochodem právě s A.Treglerovou jsem na této trati přesně ve stejných místech sváděl souboj při své první účasti v roce 2022. Na to jsem však při závodě nemyslel.

Při výběhu na hlavní cestu u dětského hřiště mě definitivně docvakla. Pustil jsem jí před sebe udávat tempo, ale zachytil jsem se za ní.

Věděl jsem, že v závěrečném kopečku budu nejspíše silnější. A i kdyby ne, dostihnu jí při dlouhé cílové rovince.

V závěru kopce jsem měl skoro 200 tepů za minutu a začal hekat. Jenže po vzoru Zátopka a jeho hesla „když nemůžeš, tak přidej“ jsem se najednou trhnul a nasadil k trháku.

Mimochodem úplně na stejném místě – závěr druhého kopce před náběhem na cílový seběh – jsem A.Treglerové nastoupil v roce 2022. Tehdy z toho byl v cíli 15s náskok. Já 15:23, ona 15:39.

Dva roky uplynuly a oba jsme se zlepšili. Já zastavil stopky pořadatelů na cifře 14:41, vedoucí žena doběhla jen 8 vteřin za mnou.

V konečném pořadí to letos stačilo na 17.místo.

Vtipné je, že nejlepšího umístění na Hodkovičském lesokrosu jsem dosáhl v roce 2022, kde mi k 7. místu stačil můj nejhorší čas 15:23. Slabý ročník.

Svůj traťový osobák z minulého roku 2023 jsem si tedy vylepšil o 5 vteřin.

V cíli jsem si lehnul a byl mírně zklamán. Určitě jsem chtěl běžet lepší čas, ale nakonec i to malé zlepšení potěší.

Až za minutu po mně doběhli do cíle J.Hanousek a M.Matoušek se kterými jsem sváděl na trati souboj loni. Letos to bohužel vyšlo tak, že jsem většinu trasy běžel sám, nikoho neměl na dostřel a naopak musel bránit atak nejlepší ženy.

Závod stylem start-cíl vyhrál sportovní redaktor Ondra Váchal, kterého jsem k účasti na závodu inspiroval já svými posty na Stravě. Sabzáci prominou:D

Ne že bychom se znali, ale ve startovním poli bylo hned několik místních běžců, které vnímám skrze různé rekordy na segmentech v Hodkovičkách, Lhotky a okolí.

Zároveň po okolí Hodkovičského lesoparku běhá stále pořád dost skvělých běžců, kteří o závodě neví. Třeba někoho inspiruju příště.

Zdá se, že to moc prožívám – však obyčejný seriálový závod, který nemá ani vlastní webovky – ale já beru domácí závody Hodkovičský lesokros a Lhotecký běh jako srdcovku.

Běhám a závodím na místech a po cestách, kde se denně pohybuju a žiju už od dětství. Tak zase za rok a líp :–)