Jak Sparta porazila v Lize mistrů slavnou Barcu? Katalánce skolil kanonýr Siegl!
Dnes to zní jako aprílový žert, ale 1. dubna 1992 fotbalisté Sparty porazili na beznadějně vyprodané Letné slavnou Barcelonu a udrželi naději na postup do finále Ligy mistrů.
O výhře 1:0 v semifinálové skupině nultého ročníku Ligy mistrů, tedy soutěže, která vznikla z dřívějšího Poháru mistrů evropských zemí, rozhodla po hodině hry branka kanonýra Horsta Siegla.
„Už postupem do semifinálové skupiny si Sparta získala v Evropě velké jméno. Byl to úspěch, který měl větší odezvu v zahraničí než u nás doma,“ zavzpomínal tehdejší trenér Letenských Dušan Uhrin starší.
Fanoušci letenského celku zvolili tento duel v roce 2007 sparťanským zápasem století.
Sestřih zápasu 👇
Kouč Katalánců Johan Cruyff se na Letné musel obejít bez bulharského kanonýra Christa Stoičkova, jehož vyřadily dvě žluté karty. Sestava hostů přesto vzbuzovala respekt – v brance stál zkušený Andoni Zubizarreta, před ním skvělý exekutor přímých kopů Nizozemec Ronald Koeman, v záloze Dán Michael Laudrup či současný trenér Manchesteru City Josep Guardiola.
Cruyffův protějšek Uhrin kromě osvědčených opor v čele s brankářem Petrem Koubou, obránci Jozefem Chovancem a Jiřím Novotným, záložníky Martinem Frýdkem a Václavem Němečkem či útočníkem Sieglem překvapivě postavil do základní sestavy i Romana Vonáška, jenž do té doby odehrál za Spartu pouhé dvě minuty.
„Tah s Vonáškem vyšel, potvrdil tehdy to, co naznačoval už v trénincích,“ vzpomíná Uhrin. „Ale velký zápas sehrál i Mistr a několika perfektními zákroky na sebe upozornil Kouba.“
Domácí začali opatrně, Barcelona zase podle svého zvyku uspávala soupeře zdánlivě neškodnými přihrávkami ve středu hřiště, po nichž přicházel bleskový úder. Sparťany několikrát podržel výtečný Kouba, jeho spoluhráči se postupně čím dál více osmělovali i v útoku. V závěru první půle se Barcelona dokonce uchýlila ke zdržovací taktice.
Koemanova slova, že tohle mužstvo neumí hrát defenzivně, najednou neplatila a Nizozemec hledal přihrávkami častěji svého brankáře než útočníky. Statistici mu napočítali hned šest malých domů. Jen o pár měsíců později bylo přijato pravidlo, které tento zdržovací manévr trestá nepřímým volným kopem.
V závěrečné půlhodině předvedla Sparta nevídaný tlak. Nejdříve trefil Černý tyč, o chvíli později Vrabec z přímého kopu břevno. Akce pokračovala a od Černého se míč dostal k Sieglovi, který v 66. minutě zblízka překonal Zubizarretu.
„Míč v barcelonské síti byl výsledkem našeho obrovského tlaku a několika šancí. Bylo důležité, že po odraženém míči od břevna zatáhl další akci Pavel Černý až k postranní čáře, perfektně odcentroval a já vlastně jen nastavil nohu,“ vzpomíná Siegl.
Vzápětí ještě tentýž hráč nastřelil břevno, ale nejtěsnější skóre už se nezměnilo. „Po našem vedoucím gólu se Barcelona dostala pod psychický tlak a nakonec mohla prohrát i výrazněji. Vždyť třikrát skončil míč na tyčích její branky,“ dodává Uhrin.
„Žádný šprým – zase máme velký tým!“ hlásal následující den titulek deníku Sport. „Ve fotbalovém kumštu nedostižnému Laudrupovi tvrdě konkuroval Mistr, těžko zastavitelný. Dvě překvapení: výkon Černého a novice Vonáška. Celkově: souboj taktiky s vynikající Barcelonou vyhrála Sparta!“ zhodnotila utkání Mladá fronta DNES.
Barcelona si i přes první porážku nakonec nenechala ujít postup do finále. V něm v prodloužení porazila Sampdorii Janov a poprvé ovládla nejprestižnější klubovou soutěž.