Lampárdův elixír mládí Blues svědčí -

Srdce fanoušků, ten těžce namáhaný sval, se pokoušela slatem vyskočit z hrudi. V létě to s Chelsea vypadalo všelijak. Antivirus jménem Frank Lampard ale opravil problémy, zrychlil software a aktualizoval aplikace. Tým ze Stamford Bridge běží na plný výkon.

Konec minulé sezony. Chelsea vyhrála Evropskou ligu. Na finálovém rožni si upekla Arsenal (4:1). V Premier League vyválčila třetí místo. Před Tottenhamem, Guners a Manchesterem United.

Trenér Mauricio Sarri ale pláchl k Juventusu. Eden Hazard přestoupil za 100 milionů eur do Realu Madrid. A FIFA potrestala Blues zákazem přestupů. Bez kouče, bez hvězdy, bez posil. A s podivnou pachutí. Sarri odcházel se smíšenými pocity. Stejně jako jeho předchůdce Antonio Conte.

Stamford Bridge? Pro trenéry mnohdy filiálka pekla na zemi. Konflikty, spory a boj. A tak se vrátil Frank Lampard. Vítěz, vůdce. Nejlepší střelec klubových dějin. Skvělý tah, fanoušci ho milují. Ale kouč? Je mu 41. Vedl jen Derby County. Udrží v rukou trenérský volant? Udrží a taky s ním pořádně zatočí.

Odchovanci v základní sestavě. Mladíci, kteří na podzim prorazili i v národním týmu a Blues mají v kádru najednou šest sedm anglickým reprezentantů!

Aktivní ofenzivní fotbal. Chelsea nenudí, ale baví. Má jiskru a švih. Dřív utopie, dnes realita. Navíc dokáže vítězit a vysekala si pěšinku do elitní čtyřky. O čem to mluvíme? O znovuzrození.

„Je to opravdu zajímavý tým,“ prohlásil Jürgen Klopp. „Připomíná mi můj Dortmund před lety, když jsem pracoval s velmi mladými hráči.“ V Borussii tehdy tříbil talent Maria Götzeho, Nuriho Sahina, Shinjiho Kagawy či Roberta Lewandovského. Společně ohromovali Bundesligu. „Lidi pořád mluvili o tom, jak jsou mladí,“ zavzpomínal Klopp, „ale oni nehráli proto, že byli mladí. Hráli, protože byli skvělí.“

Lampard to udělal podobně. Za jednoho z asistentů si vybral Joea Edwardse, trenéra, který v akademii šlechtil fotbalové orchideje. „Pro mládežnického kouče je nejhorší, když uvadnou ti nejnadějnější,“ řekl Edwards. „V dorostu můžete oslňovat, ale pak nezvládnete skok na velkou scénu. Nebo vám v áčku nedají šanci. Bohužel, to jsem v Chelsea zažil mockrát. Na hostování jsme měli 70 kluků.“

Lampard tomu učinil přítž. „Je to vtipné,“ pousmál se. „Dnes poslouchám, že jsem měl vlastně kliku, když nám FIFA zakázala přestupy. Já bych ale s mladou krví počítal tak jako tak.“

A tak jsou útočník Tammy Abraham, záložník Mason Mount, stoper Fikayo Tomori. Vyrůstali spolu od školních let. Před Frankovým příchodem je nikdo neznal. Teď hrají za anglickou reprezentaci. Stejně jako další vlčáci a kamarádi z akademie – křídelník Callum Hudson-Odoi, pravý bek Reece James. A taky o něco starší Angličané: Ross Barkley či Ruben Loftus-Cheek.

„Chci, aby měl tým spoustu energie,“ prozradil Lamps, jak zní trenérova jeho přezdívka. „Chci vidět únavu a bolest v očích soupeřů. První věc, na kterou jsem se zaměřil? Hra bez míče. Naprosto zásadní bod. V létě jsme dřeli na fyzičce. Kdo nestíhal, měl smůlu.

Frank řekl, že jestli existuje Bůh, tak na Chelsea myslel a požehnal jí talentem. „Nemám v mužstvu žádnou primadonu.“ „Kluci jsou rváči, umí bojovat. Morálka je pro mě vše. Kdo nemá výdrž, nemá šanci.“

Když José Mourinho vedl Manchester United, posteskl si: „Lampard byl lídr, ne jako ti, co mám v týmu.“ Tehdy vzal Pogbovi kapitánskou pásku. „Frenkie byl vůdce, opravdový boss na hřišti i mimo něj. Mužstvo pro něj bylo na prvním místě. Měl charakter a čest válečníka. Jaký rozdíl oproti Pogbovi a jemu podobným.“

Stejné vlastnosti má Lampard i jako kouče. A hráči ho za to ctí. Hudson-Odoi málem prchl do Bayernu. V jednu dobu byl přestup na spadnutí. Jeho budoucnost se řešila celý rok. „Stačil jeden rozhovor s Frankem,“ svěřil se Callum, „a věděl jsem, že musím zůstat na Stamford Bridge. Hodně mě povzbudil. Něco takového jsem potřeboval. Za Lampse budu dřít do roztrhání těla. Protože to má smysl.“

Začátek byl těžký. Frankova premiéra skončila debaklem na Old Trafford 0:4. Dobrý fotbal, ale naivní chyby. Následoval Superpohár s Liverpoolem. Lepší! Bitvu rozhodly až penalty, Reds zvítězili 3:2.

„Fanoušci nechtějí nudu,“ říká Lampard. „Přejí si vzrušení a zábavu. Musíme mít šťávu a pořádné grády. Chci, abychom byli nepředvídatelní a míče šel rychle od nohy. Musím dobře zvládat postupný útok i dlouhé míče na Tammyho.“

Jen slova? Ne, skutek a realita. Od září do listopadu vyhráli Blues šest ligových duelů v řadě a padli až s Manchesterem City. „Budujeme něco nového,“ řekl Frank. Co dělají Mount, Abraham či Tomori, když mají volno? Chodí fandit mladším kolegům.

„Co je na tom?“ podivil se Mason. „Držíme spolu. Jsme v kontaktu se všemi z akademie. Sledujeme osmnáctku i devatenáctku. Nedávno jsme byli na jejich místě. Jsme jeden tým.“

A to je ono, duch Chelsea, upgradovaná fotbalová síť a verze, která se neseká, nepadá ani nezamrzá.

0 Shares