Glosa: Proč český triatlon potřebuje svého hrdinu?

Každý sport potřebuje svého hrdinu, a to nejen v globálním měřítku. Jako má česká atletika Báru Špotákovou, lyžování Ester Ledeckou nebo třeba judo Lukáše Krpálka. A co český triatlon?

Ve výčtu jsem schválně vynechal velké mainstreamové sporty jako fotbal, tenis či hokej. Proč?

Tam totiž o sportovní vzory pro mládež rozhodně není a nikdy nouze nebude. Mládežnické reprezentace taky do svých řad vybírají z daleko širší základny talentů.

V tomto ohledu se musí triatlon srovnávat s podobně „velkými“ olympijskými sporty. Přesto zaostává.

Hubené roky

V dnešní době je pro sportovní svazy stále těžší bojovat o dotace, které se posuzují také na základě počtu registrovaných členů daného sportu.

Jak základnu atletů rozšířit? Vždy platilo, že velkým pomocníkem je úspěch některého z reprezentantů na mezinárodní scéně.

Velký boom zažívají bojové sporty a především MMA. Mladí kluci dnes chtějí být jako Jirka Procházka, který se stal historicky prvním českým šampionem UFC.

Na instagramu ho sleduje přes 600 tisíc uživatelů z celého světa, aplaudují mu haly, novináři hltají každé jeho slovo.

Podobně je tomu pokaždé, když některý z českých sportovců zazáří na mezinárodní scéně. U těch menších sportů je to především olympijská medaile.

Bohužel, český olympijský triatlon zažívá hubené roky.

Tříleté čekání na velkou medaili ze Světového poháru prolomila až letos v červenci Petra Kuříková. Bez nějakého snižování tohoto úspěchu je třeba dodat, že závody SP jsou v dnešních dnech závody druhé kategorie.

V seriálu WTCS nebo-li série mistrovství světa se čeští triatlonisté a triatlonistky nedokáží prosazovat vůbec a kolikrát jsou rádi za účast na startovní listině.

Generační obměna

Nebylo tomu ale vždycky tak. Český triatlon měl na přelomu tisíciletí velmi silné zastoupení a reprezentanti se pravidelně dokázali prosazovat na velkých závodech.

Jan Řehula získal bronz hned při triatlonové premiéře pod pěti kruhy v Sydney 2000.

Filip Ospalý byl mistrem a několika násobným medailistou z evropských šampionátů, Martin Krňávek jako první Čech vyhrál závod Světového poháru.

Na začátku září ohlásila konec kariéry i poslední z úspěšné generace Vendula Frintová. Čtyřnásobná vítězka závodů Světového poháru a mistryně světa v duatlonu jde na mateřskou.

Velmi těžko zpětně hodnotit, ale nabízí se myšlenka, že z úspěchů téhle úspěšné generace mohl český triatlon vytěžit více.

Železný muž

Pokud se řekne triatlon před průměrným sportovním fanouškem, jako první a jediné jméno se mu vybaví Petr Vabroušek. Zda-li vůbec.

Legenda a železný muž zejména ironmanských distancí a jiných extrémních závodů. Nedávno se Vabroušek stal mistrem světa na doubleironmanských distancích.

Právě jeho úspěchy na extrémních závodech ho dělají pro mediálně zajímavým. To, jaké vzdálenosti Petr zdolává vzbuzuje v lidech údiv a respekt.

Jenže Petrovi bude na padesát a ruku na srdce, konkurence se kterou se na těchto extrémních závodech potýká není zdaleka taková, s jakou se musejí prát reprezentanti na klasických olympijských distancích.

Vlastnosti hrdiny

Jaké vlastnosti by měl sportovní hrdina českého triatlonu splňovat?

Jak už bylo nastíněno, měl by být dlouhodobě úspěšný na mezinárodní scéně. To je alfa a omega.

Velkou přidanou hodnotou pak je, pokud je mediálně zajímavý. Nikoliv nutně kontroverzní, ale měl by umět divákovi přiblížit, jak jeho svět funguje.

Mediálnímu obrazu třeba jít naproti. Nejlepší je autenticita.

Při cestách po světě zažijí závodníci kolikrát nevšední historiky, tak proč se o ně nepodělit?

Žijeme v době sociálních sítích a rychlé konzumace zpráv. Ať už děláte cokoliv, publikum si to vždycky najde.

Kdo je v kurzu?

Jako nejvýraznější osobnost nové nastupující generace českých triatlonistů se formoval Radim Grebík. Ten však před triatlonová depa vyměnil za ta železniční a sportem se chce bavit.

Jeho příběh strojvedoucí-triatlonista sice česká média baví, je však otázkou, jak dlouho se dokáže Radim udržet při plném pracovním nasazením ve světovém rankingu.

Radim má za sebou skvělou sezonu, ve které překvapil všechny i sám sebe. Konečně se dostal na podium v závodu Evropského poháru, v Arzacheně doběhl ve závodu SP na 7.místě.

Jenže zopakovat něco podobného bude v příští sezoně rozhodně těžší.

Vypravěčský talent rozhodně nechybí druhému nejvýše postavenému reprezentantovi Janu Volárovi.

Svým stylem humoru by byl pro média rozhodně oblíbenou tváří, ovšem Honzovi chybí ty výsledky. Na české scéně sice vyhrál už snad úplně vše, ale v nabité mezinárodní konkurenci na velké výsledky stále čeká.

Mužská část české reprezentace dlouhodobě nemá takovou výkonnost, která by závodníky opravňovala na startech závodů nejvyšší úrovně.

Triatlonový mužský závod v Tokiu byl poprvé v historii bez české vlajky a podobný scénář hrozí i pro Hry v Paříži.

Mezi ženami je situace o dost lepší.

Ve velkou závodnici roste Petra Kuříková, která v Pontevedře ovládla závod Světového poháru. Jako jediná z českých jmen pravidelně startuje i v závodech seriálu mistrovství světa.

Aktuálně je Petra Kuříková česká triatlonová jednička a největší želízko v ohni pro nadcházející olympijské hry.

Petra nežije v Česku, takže na moc sportovních akcích ji nepotkáte. Nedávno však na portálu Běhej.com začal vycházet její online deník, kde mapuje svoje začátky a další postřehy ze světa triatlonu.

Zatímco Petra píše, její reprezentační kolegyně Tereza Zimovjanová tweetuje.

Sociální sítě Terku viditelně baví, což pak baví i její početné publikum. Letos navíc vystřelila i výsledkově.

Na závodech Světového poháru skončila hned 2x v elitní desítce, a to je něco, na čem se dá stavět. Ani jí by neměla uniknout nominace na pařížské Hry.

V terénním triatlonu je pak jasnou jedničkou Lukáš Kočař. Syn legendy českého triatlonu Tomáše Kočaře.

Lukáš letos na Xteře v Prachaticích ukázal, že si umí získat publikum.

Na závodech SP Xterra pravidelně bojuje o bednu. Na silnici ho to pak táhne k delším závodům.

Nedávno dokončil svého prvního Ironmana a rovnou z toho bylo 9.místo na ME. Na olympiádu se v těchto disciplínách sice nepodívá, ovšem převzít štafetu českého železného po Petru Vabrouškovi by časem mohl.

S mediálním obrazem mu hodně pomáhá jeho přítelkyně, která skrze instastories poctivě mapuje každý Lukášův závod.

Sportovní budoucnost letos 30letého závodníka může být ještě hodně zajímavá.

Závěrem

Pozice českého triatlonového hrdiny zůstává prozatím stále volná.

Cesta na vrchol je pro všechny výše zmíněné triatlety ještě dlouhá, ovšem z případného výkonnostního posunu by profitoval celý sport.

Nezbývá než držet všem palce, protože český triatlon svoje hrdiny a vzory potřebuje jako sůl.