Zasněžený Trail do Háje bez tréninku bavil, ale položil!

Už delší dobu jsem měl v plánu zkusit si nějaký trailový běžecký závod ze seriálu Vaší ligy. Volba padla až na ten poslední prosincový vedoucí z Hlubočep do Chuchelského háje. Jak se mi závod líbil?

Bohužel, v listopadu jsem toho vinou pracovního vytížení mnoho neodtrénoval. Většinou byla jen domácí posilovna nebo o víkendu delší běh.

V sobotu 9. prosince se mi však chtělo závodit. Po probuzení těsně před devátou jsem tedy do sebe poslal připravenou snídani, pobalil věci a vyrazil.

Na startu v Hlubočepích jsem byl už v 10:30 a měl dobrou půlhodinu na to se rozhýbat, nabalit a seznámit se s trasou.

Startovné mě vyšlo na 400 kila, kdybych se býval přihlásil předem, měl jsem to o stovku levnější.

Nejprve se na trať v 11 hodin vydala početnější skupina závodníků na 14km, nás co jsme běželi 9km trať startovalo o deset minut později přesně 30.

Hned první kilometr byl do kopce a dal všem pořádně zabrat, takže se startovní pole začlo velmi rychle trhat.

Při průběhu vilovou čtvrtí nad Barrandovskými skálami jsem zůstal ve dvojici s mladým Slovákem v oranžové bundě.

Chvíli jsme běželi bok po boku, ovšem při seběhu zamrzlých schodů mi o pár metrů utekl.

Při náběhu do lesoparku se mi na okamžik naskytl nádherný pohled z vyhlídkového místa.

Cesta pak vedla lesem podél barrandovských filmových studií. Já měl před sebou stále mladého závodníka v oranžové bundě, který střídavě přecházel z běhu do chůze.

Při stoupání jsem jej vždy téměř doběhl, na rovinkách byl silnější on. Definitivně mi utekl při náběhu do Chuchelského háje. Když jsme míjeli místní malou Zoo, už jsem ho neviděl.

Na občerstvovačce na zhruba 4km jsem si dal jen lok jontového nápoje a pokračoval dále.

Zatímco delší trasa 14km vedla dále do přírodní rezervace Homolka, naše trať se obracela přesně kolem kostelíka sv. Jana Nepomuckého. Právě tady vznikla moje závodní fotka:)

Cestou zpátky jsme míjeli občerstvovačku, kterou jsem tentokráte nevyužil a rovnou zamířil dolů. Čekal nás největší seběh celého závodu.

Místy jsem si vychutnával epické pohledy, ale zároveň musel dávat pozor. To už mě míjeli první závodníci z delší trati.

Po náročném, ale krásném seběhu, následoval dlouhý a táhlý výběh. Musel jsem přejít do chůze, protože přesně tady jsem toho začal mít plné kecky.

Po výběhu se však trasa opět napojila na lesní cestu kolem filmových studí a já usoudil, že do cíle už to budou tak dva kiláčky.

Pravidelně mě předbíhali jiní závodníci, ale dle tempa se jednalo o běžce z dlouhé trasy. Při průběhu vilovou čtvrtí jsem zůstal osamocen.

Nikdo za mnou netlačil, takže jsem si mohl závěr trasy vychutnat. V cíli mi naměřili čas 1 hodina 4 minuty a 42 vteřin.

Jelikož jsem toho za poslední dva měsíce moc neodtrénoval, závod jsem si přišel spíše užít, takže výsledný čas ani pořadí (27 ze 30 závodníků) nehrál roli.

Ihned po závodě jsem se převlékl do suchého a nechal se Boltem odvézt domů. Bohužel, i přes veškerou snahu jsem při závodě trochu promrzl a následující týden strávil nachlazen na home officu.