You‘ll Never Walk Alone: Znáte příběh slavné fotbalové hymny z Liverpoolu?

Byli čtyři kluci z Liverpoolu a ti v 60. letech nazpívali možná nejslavnější fotbalovou píseň všech dob. A ne, nebyly to Beatles. Mluvíme o hitu You‘ll Never Walk Alone, dnešní hymně FC Liverpool kterou má na svědomí kapela Gerry and the Pacemakers. Kořeny písně však sahají dál, až do jednoho filmového muzikálu z roku 1945. Tam nenápadně začal příběh, který nikdy neskončí.

Kdyby dua Laurel a Hardy nebylo, dnes by možná píseň You‘ll Never Walk Alone byla docela neznámá. Tak to aspoň říkával rockový zpěvák Gerry Marsden.

V šestnácti letech šel do kina na grotesku slavných komiků, jejichž kousky obdivoval. Po konci se chystal vyrazit domů, ale do deště tam venku se mu vůbec nechtělo a rozhodl se, že ho raději přečká v kině, při sledování dalšího bijáku. Tím byl muzikál Carousel (Kolotoč).

Příběh o lásce frajerského kolotočáře Billyho a mladičké Julie z amerického maloměsta 19. století má k fotbalu i mentalitě beatových muzikantů daleko, ani Marsdena neoslnil. „Ten film byl děsně kýčovitý, až jsem si říkal, že se radši zvednu a přeci jenom vyrazím do deště. Ale pak se z plátna ozvala balada, která mě uzemnila,“ vzpomínal po letech.

Byla jí You‘ll Never Walk Alone. Nijak komplikovaná píseň s optimistickým sdělením, že ani když jdete tmou a bouří, nemáte se vzdávat, protože zase bude líp, protože nikdy nejdete sami.

„Řekl jsem si, že bych ji chtěl jednou nazpívat se svojí kapelou.“

To se psal rok 1958 a Marsden měl skupinu Gerry and the Pacemakers, která se pomalými krůčky začala posouvat na špičku britské populární hudby. Nejdřív hrála po klubech doma a v Hamburku, stejně jako konkurenční liverpoolská formace zvaná The Beatles, ostatně obě měly stejného manažera a producenta.

Po pěti letech si Marsden konečně troufl kamarádům představit nápad s You‘ll Never Walk Alone. „Vysmáli se mi. Tvrdili, že je moc pomalá a vůbec se do našeho repertoáru nehodí. Odmítli ji hrát, ani pro jednou nechtěli udělat výjimku. Tak jsem je přemluvil, že ji zkusím zrychlit a dodat jí beatový šmrnc. To naštěstí prošlo,“ říkal Marsden.

Poprvé ji naživo představili v proslulém Cavern Clubu – a měli nečekaný úspěch. „Po pár tónech lidi přestali tancovat a jenom poslouchali. Některým tekly slzy. Tou písní jsme se jim trefili do míst, kam to málokdo dokáže. Do srdce.“

Gerry and the Pacemakers ji nahráli v říjnu 1963 a hned se dostala do čela britské hitparády. Kapela byla na vrcholu slávy: byl to její teprve třetí singl a potřetí první místo!

Ale nebylo to nic ve srovnání s tím, co mělo přijít.

Tehdy bylo na liverpoolském stadionu Anfield Road zvykem hrát před zápasem deset nejlepších písniček hitparády, od desítky k jedničce. A jako poslední pár týdnů pouštěli právě You‘ll Never Walk Alone. V jejím rytmu se rozehřívali fanoušci i hráči. Byla to poslední, co slyšeli před úvodním hvizdem.

Když pak vypadla z hitparády, z tribun se začalo ozývat: „Kde je náš song?“ A DJ začal písničku pouštět sám, mimo pořadí.

Stala se hymnou FC Liverpool. „Když jsem poprvé slyšel, jak ji zpívá celý stadion, podlomila se mi kolena. Bylo to nepopsatelné. Z kotle na Anfieldu burácí naše písnička! Připadali jsme si jako králové světa,“ tvrdil Marsden.

V létě 1964 vyrazili Gerry and the Pacemakers do USA. Ve stopách Beatles, kteří tam slavili fenomenální úspěch. Byli pozváni i do The Ed Sullivan Show a známý bavič se Marsdena zeptal, jak by americkým divákům popsal a vysvětlil anglickou vášeň pro fotbal.

„Ede, víš co? Teď je na americkém turné FC Liverpool, tak je sem pozvi a my ti něco zazpíváme,“ odpověděl.

A skutečně, kapela se sešla s mužstvem ve studiu a společně vystřihli You‘ll Never Walk Alone. Zpívali ji fotbaloví borci Tommy Smith, Ian Callaghan, Roger Hunt i slavný kouč Bill Shankly. „Ten si mě pak dojatý vzal stranou a řekl mi: Gerry, můj synu. Já dal lidem v Liverpoolu skvělé mužstvo, ale ty jsi jim dal jejich song.“

Gerry and the Pacemakers neudělali zdaleka tak skvělou kariéru jako Beatles. Po roce 1965 začala jejich sláva uvadat, kapela se rozpadla, a ani když se ji pak Marsden snažil oživit, už se na vrchol nevydrápala.

Ale píseň You‘ll Never Walk Alone tu zůstala navždy.

Svou verzi nazpíval snad každý, kdo v populární hudbě 70. a 80. let něco znamenal: Elvis Presley, Frank Sinatra, Barbara Streisand, Johnny Cash, Aretha Franklin, Roy Orbison, Tom Jones, Olivia Newton-John, tenoři Luciano Pavarotti, Plácido Domingo a José Carreras.

V Německu ji dnes na koncertech hrají v punkrockové úpravě Die Toten Hosen, jejichž fronton Campino je velkým fanouškem Liverpoolu a kamarádem trenéra Jürgena Kloppa. A minulý měsíc ji na Grammy přednesla Brittany Howard za klavírního doprovodu Chrise Martina z Coldplay.

Možná výstižnější by byl výčet těch, koho píseň minula obloukem.

Liverpoolské fotbalisty provázela při všech úspěších i pádech. Postupem času si ji osvojily také další kluby, jako třeba Celtic, Dortmund, Feyenoord nebo PAOK, ale pochopitelně nikde se nestala součástí sportovní identity jako v Liverpoolu. Její název je tam dokonce zvěčněn na jedné z bran stadionu.

Marsden ji veřejně zpíval několikrát i po tom, co opustil hudební výsluní. Asi nejemotivněji v roce 1989, ve Wembley před finále FA Cupu s Evertonem. Jenom čtyři týdny po tragédii na stadionu Hillsborough v Sheffieldu, kde zemřelo 96 fanoušků Liverpoolu.

„Než jsem spustil, bylo na stadionu naprosté ticho. Měl jsem slzy na krajíčku. Pak ale lidi začali zpívat se mnou a přidali se i fanoušci Evertonu. Na jednu stranu to celé bylo hrozně smutné, ale já v tom viděl i něco jako naději,“ vzpomínal Marsden, který byl později za pomoc obětem Hillsborough oceněn Řádem britského impéria.

Naposledy You‘ll Never Walk Alone předvedl předloni při koncertu na Anfield Stadium, jako host skupiny Take That. Už viditelně unavený, po dvou složitých operacích srdce. Ale potěšený přízní mladého publika.

Letos v lednu Gerry Marsden zemřel, bylo mu 78 let.

Kvůli koronavirovým opatřením byl na pohřbu omezený počet smutečních hostů, ale jeden mimo okruh rodiny měl výjimku. Kenny Dalglish, bývalý skvělý hráč Liverpoolu a později trenér, který mužstvo vedl v době tragédie na Hillsborough.

„Jeho song znamená hodně moc pro fanoušky Liverpoolu na celém světě a stal se synonymem našeho klubu. Gerry bude všem chybět. Nám, co jsme ho znali, i milionům ostatních,“ pronesl Dalglish.

Jedna z písní, která v kostele zazněla, byla pochopitelně You‘ll Never Walk Alone.

Zdroj: Časopis Góóól