V srdci německých Krušných hor sídlí fotbalový klub FC Erzgebirge Aue! Jak se tam fandí?

Aue je malé 16 tisícové město ležící v německé spolkové zemi Sasko. Sídlí tu fotbalový tým FC Erzgebirge Aue. V názvu má Erzgebirge proto, že leží v zemském okrese Erzgebirgkreis, což v českém překladu znamená Krušnohorský okres. 

Výlet na fotbal a v lednu? Ano, i v lednu se ve většině západoevropských zemí hraje liga.

Zimní pauza tam bývá kratší a například v Anglii není vůbec. Tento víkend se rozběhla i druhá německá bundesliga.

V sobotu 28.1 bylo na programu od 13h střetnutí mezi celky FC Erzgebirge Aue a 1.FC Heidenheim.

Zatímco Heidenheim hraje tuto sezónu v horních patrech tabulky, nováček soutěže z Erzgebirge je v sestupovém pásmu. Důležitost sobotního utkání tak byla zjevná. 

Cestu na utkání jsem si naplánoval už o pár dní dříve a tak jsem vstával celej natěšenej na cestu ještě před zazvonením budíku 🙂

I když leží město Aue ve stejném regionu jako moje domovské Drážďany, je spojení mezi těmito dvěma městy velice zdlouhavé.

Nejprve jsem musel jet hodinku vlakem do Chemnitz, kde jsem měl 15 minut na přestup do regionálního vlaku lemujícího Krušnohorskou oblast.

Tento vlak pak má zastávku přímo u stadionu. Bohužel krom zastávky u stadionu staví snad u každého patníku a tak trvala jízda něco přes hodinu. Nicméně alespoň jsem si z vlaku prohlédl nádhernou Krušnohorskou oblast. 

Už v Chemnitz se mnou do vlaku nastupoval hlouček fans FC Erzgebirge Aue a každou další zastávku jich několik dalších přistoupilo, takže když jsem vystupovali, byl to už docela slušnej kotel.

Téměř všichni byli oděni do fanouškovských trikotů a čepic v klubové bílo-fialové barvě. Od zastávky je to ke stadionu, který nese název Sparkassen-Erzgebirgsstadion, opravdu jen pár kroků.

Momentálně je stadion ve výstavbě a tak funguje pouze tribuna hlavní, kde jsou místa k sezení a tribuna za brankou, kde jsou místa jen ke stání.

Po dokončení by měla být kapacita stadionu 11 tisíc diváků. Hlavní kouzlo tohoto stadionu tkví v tom, že leží jakoby v dolině obehnán lesnatými kopci.

U kasy jsem si koupil lístek na stání za 13 euro. Netušil jsem ovšem, že půjdu rovnou do kotle, a tak se stalo, že jsem se ocitl 20 minut před zápasem uprostřed kotle domácích fans.

Byl to opravdu zvláštní pocit být najednou téměř mezi ultras klubu, který jsem do předvčerejška téměř neznal.

Trochu sem si poodstoupil a nějak přirozeně splynul s davem. Návštěva byla slušná a hlavně správně hlučná.

Přes 6 tisíc fanoušků hnalo od úvodního hvizdu svůj tým dopředu. První půle ovšem moc fotbalové krásy nenabídla. Poločas skončil bez branek a já se šel občerstvit.

Fronty se tu dají vystát a člověk si stačí dojít i na záchod což se o některých jiných stadionech říct nedá. Za 3 eura jsem si tu koupil řízek v housce, který mi ale nechutnal, protože byl zmrzlej a tuhej.

Ceny i výběr jsou tu ovšem příznivé. V cenovém rozpětí od 3 do 6 eur si tu člověk může dát krom piva i sekt či svařák. Z jídel jsou tu v nabídce ještě hranolky nebo klasický německý Bratwurst.

Po občerstvení jsem byl natěšen, že snad uvidím hezčí fotbal. Za tímto účelem jsem se přestěhoval z kotle někam do rohu tribuny kde bylo podstatně klidněji a já mohl udělat i nějaké pěkné fotky.

Druhý poločas byl naštěstí opravdu o dost fotbalově atraktivější. Do vedení šli domácí když brankář Heidenheimu neudržel střelu a Pascal Köpke dorazil do míč prázdné brány.

V ochozech bylo náhle veseleji a domací fans se už už těšili z první jarní výhry.

Ovšem rozjásané ochozy zmrazil chvíli před koncem zápasu John Verhoek, který svojí brankou zařídil nečekané vyrovnaní. Svojí branku teatrálně oslavil přímo před sektorem domácích ultras a za tuto provokaci schytal pivní sprchu.

Už už to vypadalo, že zápas i tímto výsledkem skončí, ovšem v minutě poslední se náramně trefil Dimitrij Nazarov a v našem sektoru se rozpoutalo hotové šílenství. Fanoušci celý zápas tým skvěle podporovali a na konci si užili tradiční vítěznou děkovačku.

Skvělá nálada vládla mezi fans i při cestě ze stadionu.

Ve vlaku jsem si pak se dvěma příznivci Erzgebirge Aue popovídal. Dozvěděl jsem se, že největším rivalem FC Erzgebirge Aue je Dynamo Dresden – tedy tým z města, ve kterém žiju.

Vlakem se pak rozlehl popěvek „mo-mo-mo-mó Scheiss Dynamo“ což uráží právě slavnější tým z Drážďan.

Znám nenávistnou rivalitu mezi fanoušky znepřátelených táborů a tak sem zůstal u toho, že jsem z Prahy.

Chtěl jsem se ještě zeptat na činnost ultras a jestli mají chuligánku, ale to jsem bohužel už nestihl jelikož vystupovali. Tento tým z Aue je podporován ze všech měst v zemském okrese Krušnohoří. 

Láska Němců k fotbalu nezná hranic a tak i tento bezesporu regionální klub dokáže vyprodávat zápasy a má v celém okrese velkou podporu.

Zázemím, fotbalovým mužstvem ale hlavně fanoušky je mi tento krušnohorský klub sympatický a budu mu držet palce v boji o záchranu ve druhé bundeslize a taky aby se co nejdřív dočkali těch nových tribun.