Stanley Cup: Nerozbitný pohár, na kterém touží mít vyryté jméno každý hokejista

Pokud bych vás nechal hádat, jaká dvě slova jsou nejslavnější v historii hokeje a jména hráčů přípustná nejsou, asi by vám to za chvilku blesklo hlavou. Že už víte? Ano, je to Stanley Cup. Hokejová trofej všech trofejí a jedna z nejbájnějších poct ve sportovním světě vůbec! Jenže i Stanley Cup měl v minulosti několikrát namále. Div, že po všem co se s ním za ta dlouhá léta událo vůbec drží pohromadě.

Už je tomu více než 120 let od večera, kdy tehdejší guvernér Kanady Lord Stanley poslal do sídla ottawského sportovního klubu vzkaz: „Protože zájem o hokej narůstá a chybí nám nějaký šampionát, věnuji tímto vyzývací pohár, o nějž se budou utkávat ty nejlepší kanadské týmy.“

Stříbrnou misku vysokou 18,5 cm a širokou 29 cm zakoupil Lord Stanley v Londýně za mizivých 10 guinejí (tehdy 50 dolarů). Nemohl tušit, že za pakatel pořídil něco, co později budou hokejisté z celého světa vykupovat potem a krví. Kanada, hrdá kolébka hokeje, má svůj nejsvatější grál ze země, která nemá v současném hokejovém světě žádný význam. A co se stalo s Lordem Stanleym, po kterém je pohár pojmenovaný? Ten se po nějakém čase vrátil zpátky do rodné Anglie.

Zajímavostí je, že Lord Stanley nikdy nenavštívil žádný zápas o “svůj” pohár, ani jej nikdy nepředával vítězi. Původnímu šampionátu Dominion Hockey Challange Cupu (jméno Stanley Cup po svém duchovním otci získal pohár až o pár měsíců později) stanovil Lord několik zásad.

Jedna z nich byla, že vítěz šampionátu musí trofej vrátit v dobrém stavu. Tohle pravidlo bylo však porušeno tolikrát, že v roce 1969 byl originál poháru stažen a vystaven v torontské Síni slávy. Nová trofej vznikla jako věrná kopie té původní. Jenže bouřlivé oslavy vrývají i jí rok co rok další šrámy…

Vyhrál jsi Stanley Cup? Dodržuj tradice!

Stanley Cup jako kdyby se chtěl každý hokejista přivlastnit a mít na něm svůj osobitý otisk. První vítězové ryli svá jména do poháru samo nožem či hřebíkem. V roce 1896 zase hráči Winnipegu přišli na to, že by si mohli vychutnat šampaňské přímo z misky poháru, za kterým se tak dlouho honili. Zavedli tak tradici, která musí být při předávání Stanley Cupu pokaždé dodržena.

Další tradice pak říká, že pohár putuje hned po posledním vyhraném finále z ruky do ruky začínaje kapitánem a každý hokejista s ním musí obkroužit vítězné kolečko. V polovině 20.století se pak zrodila nová tradice, podle které zvedá jako první Stanley Cup nad hlavu kapitán vítězného družstva. Jen dvakrát byla tahle tradice porušena.

V roce 1998 navíc díky nesmírně šlechetnému gestu, když detroitský kapitán Steve Yzerman podal pohár Vladimiru Konstantinovi, sedícímu na invalidním vozíku. Rok předtím ještě ruský obránce vezl pohár na bruslích, ovšem vinnou těžké autonehody sotva zachránil holý život a zůstal upoután na vozíku. Záběry, jak za jásotu fanoušků jede s pohárem na klíně a za ním celý tým patří k nejdojemnějším chvílím, jaké NHL zažila.

Dodržování tradic sebou přináší i pověry, a tak například když v roce 2006 přivezl František Kaberle Stanley Cup, dobytý s Carolinou, do rodinného sídla ve Velké Dobré, jeho bratr Tomáš se mu vyhýbal jako čert kříži. Pověra totiž praví, že poháru se smí dotknout jen právoplatný vítěz. Pokud by se ho dotkl hokejista, který ho nevyhrál, už se mu to do konce jeho dní nikdy nepovede.

Co všechno pohár přežil?

Po téhle trofeji touží většina hokejistů už od žáčků a když se pak těm několika málo vyvoleným dostane pod ruku, dějí se kolikrát věci, nad kterými zůstává rozum stát. Pohnutá historie bizarních oslav se začala psát dávno předtím, než NHL v roce 1996 povolila každému členovi vítězného týmu užít si s trofejí celý jeden den. Předtím to totiž hokejisté stejně dělali, jen tajně.

Jedni ho odhodili na hřbitově, jiný hokejista, který se věnoval i rugby, s ním zkoušel překopnout kanál Rideau a když se nepovedlo, nechal pohár ležet v kanále a šel se spoluhráči slavit jinam. Hledat ztracený pohár se vydali až druhý den ráno. Naštěstí byl kanál zamrzlý a trofej ležela na ledě. Jindy zase hokejisté Montrealu zapomněli trofej ve fotostudiu, kde fotografova mezitím fotografova maminka zasadila do Stanley Cupu pelargonie.

V průběhu dalších desetiletí si z něj příští vítězové udělali popelník, misku na žrádlo pro psa, krmítko pro ptáky, žlab pro koně, jeden v něm pálil hypotéku, druhý v něm pokřtil své dítě, jiní vzali trofej na křest ohněm. Tahle hokejová relikvie však zdá se přežije úplně všechno.

Stanley Cup – cestovatel

Tahle trofej se krom bouřlivých oslav a večírku také něco nacestovala. Tak třeba tehdejší víceprezident Colorada ji vynesl na 4.421 metrů vysokou horu Mt. Elbert, byla v Bílém domě, u Leninovy hrobky, na Bahamách či eskymáckém iglů. V Česku jí nejvíce povozil asi Petr Sýkora, který jí protáhl sedmi městy.

Instagram did not return a 200.