Poprvé s RunCzech aneb jak jsem využil dárek od kolegů k novému osobáku na Birell GP!

K dubnovým třicetinám jsem dostal hodně dárků, které mne potěšily. Na jeden jsem si však musel téměř půl roku počkat. Byl jím voucher na noční závod závod Birell GP, který každoročně pořádá největší tuzemská běžecká série RunCzech. Jak to dopadlo?

Plány na sobotní večer v září 7.9 byly tedy dlouho dopředu jasné. Po vydařené květnové desítce na Vaší lize v Braníku (51:46) jsem svoji přípravu zaměřil na olympijský triatlon, takže hodně kolo a objemy.

Začátkem září jsem tedy zjistil, že rychlost tam není, což mi potvrdila špatná testovací pětka za 23:37 deset dní před závodem. Naštěstí se mi podařilo udělat pár kvalitních tréninků a hlavně jsem se cítil zdravotně fit a v plné síle.

Na Václavák, kde byla tradičně zóna pro účastníky, jsem dorazil necelou hodinu před závodem. Rozklus a rovinky kolem Stavovského divadla byl taky zážitek. Pak už jsem si stoupnul do koridoru D a čekal až odbije 19:30 a vypustí nás na trať.

Za zvuku Vltavy jsme se ještě za světla vydali na trať. První stovky metrů ulicí Revoluční byly náročné. Nebyl prostor, pole se neustále prolínalo. Já se postupně propracoval k vodičům na čas 50 minut, jelikož mi přišlo, že běžíme pomalu. Nicméně na prvním kilometru už po asfaltce směrem na Libeň mi hodinky píply přesně 5:00/km.

Konečně byla cesta široká a početné startovní pole se začalo selektovat dle výkonnosti. Já zůstával za dvojicí vodičů s přáním udržet se co nejdéle. Ano, vím že v týdnu před závodem jsem psal, že budu rozbíhat pomaleji 😀 Nakonec to nebyl špatný nápad.

Před 4. kilometrem jsem se stačil bleskově občerstvit. To mi sice pomohlo, ale tepy začaly lítat přes 190, a tak jsem po obrátce zvolnil a ztratil kontakt s vodiči.

Metou půlky závodu jsem proběhl v čase 25:20. Euforie z prvních kilometrů vyprchala, nicméně stále jsem nemínil zásadně polevit. V tandemu s jedním zahraničním běžcem jsem držel tempo 5:05/km. Jediné mírné stoupání na Nábřeží Ludvíka Svobody mne nevyvedlo z tempa.

Nejtěžší byly poslední kilometry. Tepy už byly kolem 196, nohy čím dál těžší, ale hlava furt chtěla bojovat. Čechův most jsem přeběhl se ctí, ovšem kostky na protějším nábřeží mi daly zabrat. S běháním po kostkách nemám žádné zkušenosti. Do příště už budu vědět, jak je to nepříjemné.

Kilák před cílem mi bylo jasné, že pokud chci stlačit čas pod hranici 51 minut, budu muset Štefánikův most a následně dlouhou Revoluční ulici trochu pohrotit. Začal jsem tedy postupně stupňovat. Nakonec se mi poslední kiláček povedl za 4:41 a v cíli zmáčkl stopky na 50:48! Hurá, opět posunutý osobák.

Chvíli mi trvalo než jsem se zmátořil. Fotka z doběhu hovoří za vše. Tepy 201 taky. Po minutce válení jsem však odešel pomalu po svých.

V transition zóně se dal do kupy, převlékl, napil a šel se najíst za odměnu do Popeys na vyhlášené luisiánské kuře. Následovala noční procházka Prahou vyzvednout ženu před Rudolfinem, kde měla koncert. Vydařený večer :–)