Počtvrté na Hodkovičský lesokros aneb i s půlironmanským tréninkem lze běžet traťový osobák!

I čtvrtý rok v řadě jsem se postavil na startovní čáru Hodkovičského lesokrosu, který se kousek od mého bydliště běhá zpravidla na přelomu března/dubna. Cíl byl vylepšit loňský čas a vzhledem k tomu, že jsem od října v přípravě na půlironmana a tohle byl 3km kopcovitý sprint, každý sekunda se počítala.

Loni jsem si zde prožil malé zklamání, když jsem svůj čas z roku 2023 vylepšil jen o pár vteřin a myslel si na víc.

Letos jsem čekal jen malé zlepšení a posunul jsem se o 40 vteřin.

2022 ➡️ 15:23 🏁 7. místo / 28 mužů
2023 ➡️ 14:46 🏁 16. místo / 48 mužů
2024 ➡️ 14:41 🏁 17. místo / 39 mužů
2025 ➡️ 14:00 🏁 16. místo/ 42 mužů

Den závodu připadl na úterý, takže jsem si celkem netradičně bral home office. Start je totiž od 17:00 a to bych z Letné těžko stíhal.

Pracovní den byl výživný a od rána mě trochu tahala záda. Zkoušel jsem to rozcvičit, ale nic moc nepomáhalo.

V 16h jsem zaklapnul notebook a šel se pěšky přesunout do Hodkovičského altánu, kde jsem zaplatil klasicky 50kč startovné a vyfasoval startovní číslo 4.

Na rozklusu a protažení jsem si dal tentokráte hodně záležet, jelikož jsem věděl, že hned od startu se poběží rychle.

Záda naštěstí chvíli před startem povolila a já pocítil mírnou nervozitu, kterou mám snad jen téměř na tomto závodě 😀

Jen pouhé dvě minuty před startem dorazil na startovní čáru pozdější vítěz Šimon Beránek. On i další rychlíci nasadili od výstřelu pekelné tempo.

Já si držel tempo kolem 4:30/km a postupně zůstal ve 3členné skupince.

V seběhové pasáži jsem předvedl sebevražedný předbíhací manévr, který mne mohl stát výron kotníku a navíc byl úplně zbytečný, jelikož se borec o pár desítek metrů dostal opět přede mne.

První kilometr je tu vždy nejrychlejší a mě hodinky zapípaly u času 4:33. V tu chvíli jsem dostal další dávku seběvědomí, jelikož loni jsem zde byl za 4:50. Mám krásných 17 sekund k dobru a teď jen držet.

Musím říct, že se mi neběželo bůh ví jak dobře, ale tato informace mne povzbudila.

Před velkým kopcem k altánu jsem zůstal v tandemu s J.Skopalíkem, těsně za mnou jsem nikoho neevidoval. Kopce jsem letos vůbec netrénoval a záměrně se jim vyhýbal, takže logicky jsem zde oproti loňsku cca 10s ztratil, ale nebyla to žádná hrůza.

Hodně mi pomohl kontakt se závodníkem a pak také když mi uprostřed kopce mocně z nebe zahřmělo:)

Hned na vršku jsem na nic nečekal a nasadil opět tempo, abych závodníka s číslem 3 nepustil. Trochu jsem za nim vlál, tepy mi šly nahoru, ale zároveň do cíle zbývalo málo.

Druhý kilometr mi v trojuhelníku na stráni pípnul za 5:21, čímž jsem opět o 11s zrychlil a náskok na můj traťový osobák byl dostatečný. Cíl pro zbytek závodu tedy bylo porazit soupeře s číslem 3.

Zaútočit jsem plánoval přesně tam, kde každý rok, a tedy na vrcholku závěrečného kopečka u hřiště. S železnou pravidelností jednoho roku tady vždy nějakého soupeře vezmu a ani letos tomu nebylo jinak.

Před stoupáním jsem zacelil menší mezeru, většinu kopce vyčkával a pak drtivě nastoupil. Závěrečných 300 metrů z louky k altánu mám naběhaných a vím, že tady mne nikdo neudělá.

Ještě u závory jsem přemýšlel, zda bych skalpů neudělal víc, ale cca 30 metrů přede mnou se odehrával sprinterský souboj hned trojice závodníků, takže i oni makali a nepustili mne do hry.

Nakonec jsem cílovou čáru přeťal v krásném čase rovných 14 minut. Závod jsem musel pořádně vydýchat.

Pak byl čas poklábosit s ostatními, po delší době jsem potkal M.Matouška, kterého jsem zde dvakrát porazil, jenže teď se za uplynulý rok zlepšil natolik, že jsem ho v závodě naposledy viděl nějakých 500m po startu 😀

Domů hezky pěšky a s dobrým pocitem. Ještě v závodním kitu jsem pak šel s Kristý nakoupit do Alberta.

Ofiko výsledky byly jako vždy až na druhý den a já zjistil, že s časem 14:00 beru 16. místo. To jsem bral už v roce 2023, ovšem za mnohem horší čas 14:46.

Úroveň závodu a dosažených časů na Hodkovičském lesokrosu rok od roku mírně stoupá a já už asi stěží navážu na svoje 7. místo z mého prvního ročníku 2022, kdy byla účast nejslabší. Tak zase za rok a lépe :–)