Největší šok v dějinách fotbalu? Jak na anglický trůn vystoupal největší outsider ligy z Leicesteru!

Pohádkový příběh, kdy chudý Honza porazí všechny bohaté prince a krále, se ještě pořád může přihodit. Jeden takový napsal v sezoně 2015/16 Leicester City.

Jaké výrazy lemovaly cestu podceňovaného týmu z hrabství Leicestershire?

Outsider

Před startem sezony neexistoval nikdo, koho by odborníci a bookmakeři viděli jako menšího favorita.

Sázkové kanceláře vypsaly na vítězství Leicesteru City v Premier League astronomický kurz 5000:1. Jinými slovy, pokud byste si vsadili jednu libru (cca 30 korun), vyhráli byste v přepočtu 150 tisíc korun.

Obecně se předpokládalo, že pro Leicester bude úspěchem, pokud se v nejvyšší anglické soutěži zachrání.

Pouze k tomu směřovaly ambice klubu i italského kouče Claudia Ranieriho. Vždyť ještě na konci loňské sezony ho v Premier League spasil jen úchvatný závěr sezony.

Na soupisce před novým ročníkem se to jen hemžilo odkopnutými, neúspěšnými a podceňovanými hráči.

Odepsaní

Devětadvacetiletý brankář Kasper Schmeichel, syn dánské golmanské legendy Petera, byl v roce 2009 vyhozen z Manchesteru City poté, co se několik let potloukal po hostováních v nižších soutěžích.

Do Leicesteru dorazil v roce 2011 z Leedsu a po několika sezonách v druhé lize se s ním konečně prokousal do Premier League. V mistrovské sezoně nastoupil do všech zápasu.

Jamajský stoper Wes Morgan přišel do klubu rok po Schmeichelovi z druholigového Nottinghamu za pouhý milion liber.

Ve svých 32 letech byl také považován za odepsaného, místo toho řídil celou obranu a nakonec byl vybrán do nejlepší jedenáctky celé Premier League.

Totéž se dá říct i o jeho parťákovi z obrany, Němci Roberu Huthovi. Ten býval kdysi považován na velký talent a svého času hrával i v Chelsea a za německý národní tým.

Jenže z Chelsea ho vyrazili už před deseti lety a za Německo si zahrál naposledy před lety sedmi. Do Leicesteru přišel před sezonou ze Stoke City za 3 miliony liber a zdálo se, že i to je za 31letého hráče za zenitem až moc.

On však společně s Morganem držel zadní řady a ještě dal dva ze tří gólů při šokující výhře na hřišti milionářského Manchesteru City.

Pětadvacetiletý francouzský záložník N’Golo Kanté je trochu výjimka. Přišel taky před sezonou z francouzského Caen za 6 milionů liber, což už jsou na poměry Leicesteru velké peníze.

Jenže v sezoně hrál tak, že jeho cena se minimálně zpětinásobila. I on se dostal do ideální jedenáctky roku.

Alžírský záložník Riyad Mahrez vstoupil do Leicesteru v roce 2014. Přišel z druhé francouzské ligy za 400 tisíc liber.

Celou sezonu hrál fantasticky. Za 36 zápasů dal 18 gólů a samotní profesionální hráči ho zvolili nejlepším hráčem Premier League.

A konečně. Ten snad nejvíce postradatelný. Útočník Jamie Vardy přišel do klubu v roce 2012 z klubu Fleedwood Town, kde hrál pátou ligu.

V roce 2014 ho chtělo koupit německé Lipsko, ale kauf si rozmyslelo, že je prý Vardy už moc starý.

Devětadvacetiletý Vardy na to odpověděl pohádkovým způsobem. Ve čtyřiatřiceti zápasech vstřelil dvaadvacet gólů, dostal se do anglické reprezentace a nejlepším hráčem ligy ho zvolili pro změnu novináři.

Dosáhl také ojedinělého rekordu. Skóroval v jedenácti zápasech v řadě, čímž překonal legendárního kanonýra Ruuda Van Nisterlooye.

Boss

Šéf celého týmu, manažer Claudio Ranieri, kdysi trénoval slavnou Chelsea. Vyhodili ho v roce 2004 a podobně skončil na svých pěti posledních trenérských štacích.

Oborníci považovali jeho příchod do Leicesteru za hrubou chybu vedení klubu, ale 64letý Ital dokázal nemožné.

S rozpočtem, který byl na poměry Premier League více než skromný, sestavil mužstvo, které změnilo dějiny anglického fotbalu.

Před sezonou vydal Ranieri za posily 30 milionů liber. Pro srovnání, jiné kluby byly ochotny zaplatit mnohem více i za jediného hráče.

Ranieriho podceňovaní hráči však dokázali něco, co platilo více než všechny peníze světa. Skloubili taktickou kázeň s neutuchající bojovností. Všichni byli 100% ochotni se obětovat pro výsledek mužstva.

Jednou za život

To hlavní, co přineslo Leicesteru titul byl týmový duch a také skálopevná víra v sebe samotné.

Prakticky po každém kole se spekulovalo, když už ten tým, který nepochopitelně vede ligu, konečně zasekne. Jenže ono se to nikdy nestalo.

Pár kol před koncem vyřkl Cladio Ranieri slova, že tohle se stane jednou za život. A všichni to cítili stejně. Jednou za život se může odehrát takovýhle příběh, který mnozí ve Velké Británii považují vůbec za největší v celé sportovní historii.

K tomu, aby se sen, který ke konci už nesnilo jen město Leicester, ale prakticky celá Anglie, stal skutečností, bylo třeba ujít ještě poslední krok.

Paradoxně ho nemusel udělat přímo Ranieriho tým, ale stačilo, že Chelsea dokázala v londýnském derby obrat o body druhý Tottenham.

V domě Jamieho Vardy sledoval toho večera tohle utkání celý fotbalový tým Leicesteru. Po vyrovnávacím gólu Edena Hazarda a hvizdu píšťalky propukly v domě divoké ovace.

Velikost toho, co mužstvo bez velkých jmen a velkých peněz dokázalo, možná doceníme až za nějaký čas.

Že jednou za život se může fotbalová pohádka proměnit v realitu a chudý Honza přemůže všechny bohaté prince.