Nečekaný start na Běhej lesy Jizerská!

Nečekaně do Jizerek. Závod ze seriálu Běhej lesy Jizerská jsem původně v závodním plánu vůbec neměl. Jenže žena dostala pozvánku na svatbu svých známých, takže jsem si na sobotu musel zařídit vlastní program.

Prve jsem si projel triatlonovou termínovku, ale když jsem tam nic zajímavého nenašel, kouknul jsem na tu běžeckou. A ejhle, 24.8 závod ze seriálu Běhej lesy navíc v mých oblíbených Jizerkách.

Vzhledem k tomu, že jsem se nestihl registrovat online, musel jsem se do Bedřichova dostat ideálně brzy ráno, abych si zajistil startovní číslo. Busem to nešlo, tak jsem zkusil spolujízdu a přes aplikaci blablacar jsem se nakonec svezl s doktorem Honzou. Ten sice závod neběžel, ale také to byl vášnivý běžec, takže řeč nestála. Vyhodil mě v Jablonci, kde jsem akorát stihl bus do Bedřichova.

Na místě jsem zaplatil 900kč startovné a vybral si nejkratší trať 11 kilometrů. V nabídce byly i 23km a 50km trasy. Náš závod startoval v 11 hodin, takže jsem měl dobrou hodinku a půl na přípravu. V Penny stanu jsem si dal zadarmo lehkou snídani a stihl se i trochu rozběhat.

Pak už jsme se začali řadit do závodního koridoru. Na 11km trasu se přihlásilo 854 běžců a běžkyň. Do Bedřichova občas jezdíme na běžky, takže první kilometry trasy mi byly známé. Na rozcestník k Buku to bylo 1,3k dlouhé stoupání a člověk se musel po užších cestičkách neustále prodírat v davu. Pak už se začalo pole natahovat a člověk měl svůj prostor.

Začal jsem volně. Mezi závodníky se neustále tvořily skupiny a mě těšilo, že jsem se po vlažném začátku postupně posouval polem vpřed. Až do první občerstvovačky na třetím kilometru jsem bojoval s nepříjemným pocitem, že se mi chce na malou. Což o to, odskočit se dalo, běželi jsme celou dobu lesem, jenže jsem nechtěl přijít o pozice a ztratit čas. Naštěstí mě to během dalším kilometrů přešlo.

Na pátém kilometru jsme probíhali kolem ikonické přehrady Černá Nisa před kterou jsem využil další občerstvovačku, jenže jsem omylem zahodil kelímek. Bylo horko a zhruba půlku trasy jsme absolvovali po asfaltových silnicích. Já jsem však byl v pohodě, na horka jako mnoha ostatních běžců netrpím a navíc příjemný pruh stínu vždy poskytovaly stromy.

Zhruba od čtvrtého do šestého kilometru jsem utvořil trojičku s dvěma běžci, kteří drželi tempo kolem 5:40/km což mi maximálně vyhovovalo. Trochu jsem si v závěsu odpočinul a na sedmém kilometru se odpoutal. Následovalo stoupání, kde jsem začal přebíhat běžce, kterým došlo. Na speedo rychlostní prémii na osmém kiláku jsem se vykašlal a dál si držel své tempo. Nejtěžší pak bylo delší táhlé stoupání desátém kilometru, kde jsem poprvé zpomalil nad 6:00/ na kilák.

Do cílové brány v Bedřichově však vedlo 800 metrů dlouhé klesání. Místy byly seběhy opravdu prudké. A tady jsem se rozběhl. Zmobilizoval jsem zbytek sil a využil už nějakých seběhových schopností. Elán mi také dodával fakt, že jsem začal předbíhat jednoho soupeře za druhým. V závěrečných stovkách metrů jsem si v pořadí polepšil o dobrých osm pozic a do cíle dorazil ve skvělém čase 59 minut a 18 vteřin. Stihl jsem tedy pokořit hodinovou hranici. V celkovém pořadí jsem se navíc umístil na 177. místě z 854 startujících.

Ve finišerském prostoru jsem využil ovocného občerstvení a po vzpamatování jsem si do Penny jídelny zašel na oběd. Fronta byla dlouhá, ale jídlo mi moc chutnalo 😊 Chvíli jsem si pak ještě poležel pod stromy než jsem vyrazil na bus do Liberce, kde mi navazoval Student Agency do Prahy. Celkově tenhle závod hodnotím jako jeden z nejhezčích v letošním roce. Z předchozích zkušeností vím, že to tak už bývá, že tyhle spontánní výlety často přinesou nejhezčí vzpomínky.

Jizerská byl můj druhý závod ze seriálu Běhej lesy a určitě se mi líbil víc než dubnový Karlštejn. Obecně ale začínám mít tyhle trailové závody v přírodě čím dál radši, takže příští rok budu na termínovku Běhej lesy koukat mnohem podrobněji. Líbí se mi i zázemí závodu a obecně je tam dobrá organizace i atmosféra.