Mourinhova defenziva, která ovládla Evropu aneb Inter Milán 2010!

Pod vedením Josého Mourinha se Inter Milán v sezóně 2009/10 proměnil v obrannou pevnost, která stála v základu historického treblu — vítězství v Lize mistrů, italské lize i domácím poháru. Jak se to stalo?

Vše začalo v létě roku 2008, kdy se týmu ujal portugalský kouč José Mourinho.

Jeho příchod znamenal výraznou změnu filozofie – od útočného fotbalu se Inter začal soustředit více na taktiku, defenzivní organizaci a disciplínu.

Hned ve své první sezóně (2008/09) vyhrál Inter Milán italskou ligu, ale v Lize mistrů skončil už v osmifinále. Vrchol však přišel v následující sezóně 2009/10.

Před sezónou 2009/10 si Mourinho přivedl několik klíčových posil, které se staly základními kameny jeho týmu:

• Diego Milito (z Janova) – útočník, který v rozhodujících chvílích rozhodoval zápasy. V sezoně 2009/10 vstřelil 30 branek, včetně gólů ve finále Ligy mistrů, finále Coppa Italia i posledním kole Serie A.
• Wesley Sneijder (z Realu Madrid) – kreativní záložník, mozek ofenzivy a klíčový muž přechodové fáze. Do Interu přišel těsně před startem sezóny a rychle se stal nepostradatelným.
• Samuel Eto’o (z Barcelony) – součást výměny za Zlatana Ibrahimoviće. Byl nejen nebezpečný v útoku, ale často obětavě plnil defenzivní úkoly na křídle.
• Lucio (z Bayernu Mnichov) – nekompromisní stoper s velkým fyzickým fondem a vůdčími schopnostmi. S Walterem Samuelem vytvořil nedobytné duo ve středu obrany.
• Thiago Motta (z Janova) – silový záložník s výborným přehledem a čtením hry. V Mourinhově systému měl klíčovou roli.

Klíčem byla perfektně organizovaná obranná čtveřice a záložníci, kteří věděli, kdy a kde přidat na důrazu.

Základ obrany tvořili Lucio, Walter Samuel, Maicon a Cristian Chivu. Všichni byli silní v osobních soubojích, pozičně zkušení a výborně spolupracovali.

Brankář Júlio César patřil k nejlepším na světě, v Lize mistrů udržel šestkrát čisté konto a celkem předvedl 47 zákroků.

Obrovskou roli sehráli i záložníci Javier Zanetti a Esteban Cambiasso.

První jmenovaný byl kapitánem, vůdcem a univerzálním hráčem, který zvládal jak obranu, tak přechod do útoku. Cambiasso byl strategickým mozkem týmu – výborný v čtení hry, silný v presinku a neúnavný.

Ve vyřazovací fázi Ligy mistrů Inter vyřadil Chelsea, CSKA Moskva a především slavnou Barcelonu, kterou dokázal takticky přehrát.

Mourinho zvolil přístup, kdy dovolil soupeři držet míč, ale nedovolil mu se prosadit – a sám hrozil z rychlých protiútoků. Dvojzápas s Barcelonou se stal symbolem účelového, ale maximálně efektivního fotbalu.

Finále Ligy mistrů proti Bayernu Mnichov se hrálo v Madridu. Inter zvítězil 2:0 díky dvěma gólům Diega Milita.

Statistiky ukázaly, že Bayern měl sice vyšší držení míče (68 %), ale Inter byl daleko efektivnější – 7 střel na bránu z 11 pokusů, zatímco Bayern měl jen 6 z 21.

Sestava finále byla postavena na pevných základech – v brance Júlio César, obrana Maicon, Lucio, Samuel, Chivu, v záloze Zanetti, Cambiasso, Sneijder a v útoku Milito s Eto’em.

Mourinho dokázal vytvořit tým bez slabin – každá pozice byla zastoupena hráčem na vrcholu sil, ochotným podřídit se kolektivní taktice.

K zisku italského titulu pomohla Interu konzistence i defenzivní pevnost.

V lize sváděli těžký souboj s AS Řím a o titulu se rozhodlo až v posledním kole, kdy Inter zvítězil 1:0 na hřišti Sieny. Rozhodující gól vstřelil opět Milito.

Tým nakonec vyhrál ligu o dva body a obhájil tak scudetto.

V celé sezoně Inter nasázel 99 branek a inkasoval jen 46. V italské lize udržel 17 čistých kont, v Lize mistrů přidal dalších 6. V soutěžích celkem udržel čisté konto v 27 zápasech.

Inter Milán 2009/10 je i po letech vnímán jako tým, který důsledně propojil obranu a taktiku s pragmatickým, ale velmi účinným stylem.

José Mourinho dokázal vytvořit celek, který porazil nejsilnější soupeře v Evropě a dokráčel na úplný vrchol.