Michael Phelps a jeho plavecký příběh!
Američan Michael Phelps je žijící legendou plaveckého sportu. Na svých cílech tvrdě dřel už od dětství. Stal se nejúspěšnějším olympionikem všech dob, což mu ale automaticky nezajistilo životní štěstí.
V době největších úspěchů totiž trpěl psychickými problémy, které jsou mezi vrcholovými sportovci velmi časté.
Co vše stálo za fenomenálním úspěchem Michaela Phelpse?
Narodil se 30. června 1985 v americkém městě Baltimore a byl pojmenován po svém otci jako Michael Fred Phelps druhý. V roce 1994 se jeho rodiče rozvedli a Michael spolu se staršími sestrami Whitney a Hilary zůstal v péči matky Debbie.
Ta své děti od malička vedla ke sportu, a když se měl malý Michael rozhodnout, jak bude trávit svůj volný čas, plavání byla jasná volba.
Vzorem mu byly starší sestry, které závodně plavaly, a zároveň obdivoval elitní plavce Toma Malchowa a Toma Dolana.
Sport mu navíc pomáhal vybít přebytečnou energii, která souvisela rovněž s tím, že mu v šesté třídě bylo diagnostikováno ADHD, což je porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou.
S plaváním Michael začal v 7 letech. V té době měl ještě strach úplně ponořit hlavu pod vodu, a tak není divu, že první plavecký styl, který ovládl, byl znak.
Svůj strach postupně odboural a začal se rychle zlepšovat. Už v 10 letech, tři roky od toho, co začal plavat, porážel své vrstevníky. Dokonce se v té době stal držitelem národního rekordu v plavání v disciplíně 100 metrů motýlek ve své věkové kategorii.
Možná i díky tomu si jej v té době všimli trenéři místního elitního plaveckého oddílu North Baltimore Aquatic Club, ke kterému se Michael připojil.
Tam se dostal pod křídla uznávaného plaveckého trenéra Boba Bowmana. Ten na Michaelovi okamžitě poznal talent a obrovskou touhu po vítězství.
Plánoval mu proto náročné tréninky, které podporovaly rozvoj jeho potenciálu. Pod odborným vedením šla Phelpsova forma rychle nahoru a ve věku 14 let se dostal do Národního B týmu Spojených států.
A když se psal rok 2000, tak se Michael stal historicky nejmladším profesionálním plavcem závodící pod vlajkou Spojených států amerických.
Rok 2000 má pro Phelpse ještě další význam. Stalo se totiž něco, o čem do té doby jen snil. Pod vlajkou Spojených států se kvalifikoval na Olympijské hry, které se konaly v Sydney.
Bylo mu stále pouhých 15 let, a stal se tak nejmladším členem amerického týmu za posledních 68 let.
Phelpsovi se sice na první olympiádě nepodařilo získat medaili, ale dostal se do finále v disciplíně 200 metrů motýlek, kde skončil pátý. Na tak mladý věk to byl skvělý výkon.
Michael motivován zážitkem z první olympiády na sobě dál pracoval a o rok později na mistrovství světa už disciplíně 200 metrů motýlek dominoval.
Dokonce vyhrál v čase, který znamenal nový světový rekord. Michael měl se svou sportovní kariérou velké plány. K jeho nejslavnějším výrokům patří: „Chci otestovat své maximum a zjistit, kolik toho dokážu. Chci změnit svět plavání.”
A to se mu taky povedlo. Sbíral jeden úspěch za druhým a začínali si jej všímat sportovní fanoušci z celého světa. V roce 2004 se vydal do Athén na svou druhou Olympiádu. Tam se mu podařil nevídaný úspěch a do rodného Baltimoru si odvezl celkem 6 zlatých medailí. Na tento sportovní počin se mu podařilo navázat za další 4 roky v Pekingu.
Toho roku překonal sám sebe a celý sportovní svět se zatajeným dechem sledoval, jak vyhrává jednu plaveckou disciplínu za druhou a z této olympiády si odváží neuvěřitelných 8 zlatých medailí. Phelps v tom roce překonal dosavadní rekord Marka Spitze, který vyhrál 7 zlatých medailí, a stal se tak nejúspěšnějším olympionikem všech dob.
Úspěch sklidil také na Olympiádě v Londýně v roce 2012, kde si národní hymnu pro vítěze poslechl celkem 4krát. V tu chvíli cítil, že naplnil svůj potenciál, a po závěrečném olympijském ceremoniálu ohlásil, že se sportovní kariérou ve věku pouhých 27 let končí.
Ve sportovním důchodu ale nevydržel moc dlouho a o dva roky později v roce 2014 oznámil návrat k závodnímu plavání. Jeho comeback k profesionálnímu sportu se řadí mezi nejúspěšnější a nejpovedenější v historii.
V roce 2016 na olympiádě v Riu de Janeiru zaujal čestnou pozici vlajkonoše a kapitána týmu Spojených států amerických.
Stal se historicky prvním Američanem, kterému se podařilo získat místo v pěti olympijských reprezentačních týmech. V průběhu těchto her se jeho sbírka medailí rozšířila o dalších 5 zlatých a 1 stříbrnou medaili.
Phelps celkově za svou kariéru získal 28 olympijských medailí z toho 23 zlatých, 3 stříbrných a 2 bronzových. Takovou sbírkou se nemůže pochlubit žádný jiný sportovec.
Michael závodně plaval už od dětství a už od té doby měl jasně nastavené cíle, kterých chtěl dosáhnout. Ty si psal na papír, aby je měl neustále na očích, a dělal vše pro to, aby si je splnil. Velký podíl na jeho fenomenálním úspěchu měla jeho plavecká postava.
Je vysoký 193 cm, má dlouhý hrudník i paže a k tomu nesouměrně krátké nohy s obrovskými chodidly, které obouvají boty o velikosti 49,5. K tomu má tzv. gumové klouby, to znamená, že kotník ohne víc, než je běžné, a díky tomu je schopen většího záběru ve vodě.
Mít perfektně stavěné tělo pro pohyb ve vodě ale k zisku zlatých medailí ze světových závodů nestačí. Ke skvělým výsledkům výrazně přispěly hodiny extrémně náročných tréninků, které Michael pod dohledem dlouholetého trenéra Boba Bowmana absolvoval.
Denně měl 2–3 tréninky, které celkově zabraly 5–6 hodin. Ve vrcholné fázi přípravy na závody uplaval neuvěřitelných 80 kilometrů týdně, to je celkově 1600 olympijských bazénu, které měří 50 metrů na délku.
Své plavecké dovednosti zlepšoval ve vodě, ale tvrdě makal také na souši. Minimálně 3krát týdně zařazoval silový trénink.
Byl extrémně disciplinovaný a nikdy nevynechal příležitost pracovat na tom, aby byl ještě lepším plavcem. Po celou svou kariérou se řídil heslem: „Pokud chceš být nejlepší, musíš dělat věci, které ostatní lidé nejsou ochotni dělat.“
Michael si byl zároveň vědom, že po náročných trénincích taky musí odpočívat. Snažil se každou noc spát alespoň 8 hodin a k tomu si v průběhu dne mezi tréninky dopřával 2–3hodinového šlofíka. Neustále hledal vychytávky pro lepší regeneraci a přemýšlel, jak být ještě lepší.
Domů si například pořídil hyperbarickou komoru, ve které spal. Ta totiž napodobuje podmínky pobytu ve vysokých nadmořských výškách, které podporují tvorbu červených krvinek, což může vést k lepšímu okysličování svalů a dalších tělesných tkání.
Regeneraci také podporoval vydatnou stravou. V médiích se v době jeho největších úspěchů objevily spekulace, že Phelps za den sní 12 000 kcal.
Ten tuto domněnku vyvrátil, ale zároveň přiznal, že pro udržení hmotnosti musí denně ze stravy přijmou 8–10 000 kalorií. To jsou hodnoty, které si pro udržení zdravé hmotnosti nemůže dovolit jen tak někdo.
Většina lidí, včetně některých vrcholových sportovců, by se s takovým jídelníčkem úspěšně projedla k morbidní obezitě.
Na snídani například snědl tolik jídla, které by běžnému člověku stačilo na celý den. Skládala se z pěti chodů, mezi kterými nechyběly 3 sendviče se smaženými vejci, sýrem, smaženou cibulkou, majonézou a k tomu dále přikusoval omeletu z pěti vajec.
Jako dezert si dopřál misku ovesné kaše, tři plátky francouzského toastu obaleného v cukru a tři palačinky s čokoládou. To vše zapil dvěma hrnky kávy.
Ve zbytku dne popíjel velké množství energetických nápojů a jeho žaludek musel ještě zpracovat kilo těstovin, několik dalších vydatných sendvičů a pizzu. Určitě není vhodné, aby běžní lidé jeho jídelníček kopírovali. Na Michaela ale očividně fungoval.
Velké úspěchy slaví Michael Phelps také na poli osobního života. Je šťastně ženatý a v roce 2021 má 3 syny. Jeho příběh se tak může zdát jako dokonalý.
I přes všechny sportovní trofeje, neskutečné množství olympijských medailí a krásnou milující rodinu se Michael potýká po většinu života s psychickými problémy ve formě depresí a úzkostí.
Sám přiznal, že nejhůře na tom byl v roce 2012 poté, co poprvé ohlásil konec kariéry. Upadl totiž do obrovských depresí, a dokonce měl sebevražedné myšlenky. Naštěstí si uvědomil, že potřebuje pomoc, a začal docházet na terapie, které mu pomohly náročné období zvládnout.
Po ukončení profesionální sportovní kariéry se v rámci nadace, kterou založil po veleúspěšných Olympijských hrách v Pekingu, věnuje kromě tématu duševního zdraví také podpoře mladých sportovců a propagaci zdravého životního stylu.
Má svou značku plaveckých potřeb a rovněž se podílel na vývoji emoji aplikace s plaveckými motivy. Stále aktivně sportuje, věnuje se rodině a své každodenní aktivity sdílí na sociálních sítích.