Malostranský triatlon aneb vstávat s východem slunce stálo za to!

V Praze se aktuálně žádné triatlonové závody nekonají. Ten Malostranský je světlou výjimkou, ovšem jedná se spíše o sranda závod pro veřejnost na tratích 0,4 – 12 – 3km. Od roku 2011 jej pořádá Bootcamp.

Já se poprvé o závodu dozvěděl před dvěma lety z YT kanálu Hrdý Plešoun. Už loni jsem chtěl startovat, ale vstávat na 4:30 mi nevyšlo. A proč tak brzy? Závod totiž startuje v 6:15 ráno.

Letos jsem neponechal nic náhodě. Už večer si zabalil všechny věci, dokonce přichystal snídani a šel si lehnout už kolem 22 hodiny. Na pár hodin spánku to stačilo, takže na druhý den ráno ve 4:45 jsem vyrážel z domu odpočatý, najedený a dokonce už za světla, což mne překvapilo. Holt Svatojánská noc 🙂

K Tyršovu domu, kde se nachází zázemí celého závodu, jsem dorazil na kole v půl šesté. Na registraci zaplatil lidové 3 stovky a krásně si stihl udělat depo, které bylo ve stylu – kam si kolo opřeš, tam ho najdeš. Po rozpravě jsme se přesunuli pod Karlův most k Čertovce, kde probíhal hromadný start.

🏊 PLAVÁNÍ 400M

Ještě, že jsem si v týdnu koupil v Decathlonu ty boty do vody. Té totiž v Čertovce nebylo zrovna mnoho, a tak se jednalo spíše o takové brodění. Nejprve jsme se vydali k Vodníkovi a zpátky.

Na konci, kde se Čertovka vlévá do Vltavy, byl jediný opravdu plavecký úsek. Musím říct, že plavat s přímým výhledem na Karlův most za ranního rozbřesku slunce byl velký zážitek.

Po kochací vteřince jsem zapnul motory a svižnými tempy se zapracoval na konec cca 8členné skupinky, kterou jsem ani při brodění proti proudu nepustil. Po výlezu z vody následoval celkem dlouhý přeběh zpátky do depa, během kterého se naše skupinka roztrhala. Já se rychlým přeběhem i depem posunul hned o několik pozic, například před TV redaktora Tomáše Budku:)

🚴‍♂️ KOLO 12KM

Získané pozice rychlým depem jsem však brzy po nasednutí na svého horáka zase postupně ztratil. Trasa byla obrátková, jelo po cyklostezce pod Libeňský most a stejnou cestou zase zpátky. Tomáš Budka a spol. mě předjeli někde u Rudolfina, ovšem já se zase dostal před první ženu Kamilu Gregorovou. Ta se však stále držela za mnou a na obrátce pod Libeňským mostem mě předehnala, když jsem hledal fix, abych si zaznačil kontrolní bod 🙂

Brzy jsem však Kamilu dohnal a zbytek cyklistické části se držel cca s 5 metrovým rozestupem za ní, jelikož mi bylo trapné hákovat, zároveň jsem však nechtěl jet na doraz a šetřil nohy na běh. Do druhého depa jsem tak přijeli spolu. A přesto, že jsem si počínal jako blesk (23 vteřin), Kamila byla ještě rychlejší a už v depu mi utekla a už jsme se neviděli.

🏃‍♂️ BĚH 3KM

Nevím kde se vzal, ale v prvních stovkách metrů trasy jsem měl najednou kolegu. Jestli se v depu zdržel nebo přijel po nás a měl ho naopak bleskové nevím, nicméně naše cesty se stejně rozdělily jakmile začalo stoupání podél Americké ambasády. Trasa běhu totiž vedla prudce do kopce a po schodech na Petřín a pak ostrým seběhem ze schodů zase zpátky.

Při stoupání jsem se od běžce odpoutal a brzy se octil ve vzduchoprázdnu. Tedy ani vepředu jsem nikoho neviděl, ani za sebou. V jedné části, kde jsme probíhali křovím a kopřivami jsem dokonce začal uvažovat, jestli jsem nezakufroval. Trošku mne to rozhodilo, ale pokračoval jsem dál. Když jsem probíhal kolem Petřínské rozhledny, byl jsem tak udýchaný, že jsem se nestačil kochat 😀 Běh do vrchu jsem moc netrénoval, což se v závodě logicky projevilo.

Výběh nebyl příjemný, ovšem ani seběh mi nechutnal. Opravdu ostré schody dolů jsem běžel raději na jistotu a v duchu si říkal, že tady nemá cenu bláznit. No jeden blázen se kolem mne prohnal, schody bral tak po čtyřech, takže jsem si ho nechal utéct a na placatějších úsecích začal stahovat. Nicméně o vteřinu mi to nevyšlo a Štěpán R. se pozici vzít nenechal.

🏁 FINIŠ

Celkově jsem závod dokončil v čase 55 minut a 48 vteřin a obsadil 13. místo ze 27. startujících. Na vítěze závodu Tomáše Žlnaye jsem ztratil 10 minut a 11 vteřin. Při vyhlašování jsem dostal diplom, cookies sušenku s banánem a musel udělat za 13. místo 13 kliků, protože Bootcamp:) Seznámil se s Tomášem Budkou a dalšími závodníky a udělali jsme si společné foto.

Když jsem kolem osmé odjížděl do práce na kole, hlavou se mi honilo, že tohle byly skvělé zážitky. Mezi účastníky vládla přátelská až skoro nesoutěžní atmosféra. Musím říct, že tyhle menší a kratší závody mě zatím baví více než ty velké jako Czechman či Ironman. Na sprint vzdálenostech navíc dokážu očividně soutěžit se sportovci, kteří jezdí ironmany a na půlce dosahují o hodinu lepších časů.

Pokud to termín dovolí, rád se na Malostranský triatlon příští rok vrátím, tohle prostě chci zažít znovu!