Krejčíková: Narazila jsem do zdi, návrat je náročný hlavně psychicky!

Při příchodu na dvorec Philippa Chatriera si tenistka Barbora Krejčíková vybavila slastné pocity z loňského triumfu na Roland Garros. Návrat po zranění se jí ale nevydařil. Jako obhájkyně vypadla už v prvním kole a kapky bušící na zataženou střechu pařížského centrkurtu tak trochu symbolizovaly slzy, které po vyřazení polykala.

Zprvu se přitom zdálo, že Krejčíkové první zápas po tříměsíční pauze vyjde. Nad domácí Diane Parryovou vedla 6:1 a 2:0, ale nakonec prohrála 6:1, 2:6 a 3:6.

„Myslím, že když jsem vedla 6:1 a 2:0, tak jsem narazila do zdi. Prostě jsem fyzicky zkolabovala,“ řekla Krejčíková novinářům v angličtině.

„Bylo to proto, že jsem nehrála zápasy, které jsou obvykle jiné než tréninky. Snažila jsem se připravit co nejlépe, ale zkolabovala jsem.“

Slova šestadvacetileté tenistky potvrzuje statistika. V prvním setu udělala osm chyb, ve zbývajících dvou 37. „Cítila jsem, že když jsme začaly hrát výměny na hodně úderů, tak jsem jsem byla u míčů pozdě. Začala jsem kazit a zápas se otočil,“ uvedla Krejčíková.

Od druhé poloviny února léčila pravý loket a šest týdnů nevěděla, v čem je problém. Ve hře byl i chirurgický zákrok. „Operace byla možností, které jsem se chtěla vyhnout. Hledala jsem jiná řešení. Měla jsem štěstí, že se objevilo,“ řekla Krejčíková. „Napadlo mě, že asi Roland Garros ani nestihnu, takže přes to všechno jsem šťastná, že jsem tu a hraju,“ prohlásila.

O návratu se rozhodovala na základě pocitů. Od lékařů dostala zelenou už dříve a teoreticky mohla před Roland Garros jet do Štrasburku.

„Ale já jsem se necítila, že jsem na to tenisově připravená. I na servisu jsem měla problémy, takže jsem se rozhodla, že tomu dám ještě týden a zkusím to prostě tady,“ uvedla. Doufala, že v Paříži něco uhraje. „Myslím, že někde začít musím a je škoda, že to bylo zrovna tady, že se to o jeden týden neposunulo, ale tak to je.“

Přes smutek z vyřazení měla alespoň radost, že loket při hře nebolel. „Byl v pořádku, což je velmi pozitivní. Těším se, až budu hrát další turnaje a budu se zlepšovat,“ řekla. Kdyby nešlo o Roland Garros, asi by se vrátila ještě později. „Ale tenhle turnaj jsem nechtěla zmeškat.“

Krásné pocity měla i před začátkem utkání. Cestou si vzpomněla na loňskou slávu. „Bylo příjemné jít na zaplněný centr, i když teď bylo docela chladno a zatažená střecha,“ řekla na tiskové konferenci. Hezké myšlenky v tu dobu už byly dávno pryč. Při setkání s novináři měla celou dobu slzy v očích a po anglické části na chvilku odešla, aby se uklidnila a moha pokračovat v češtině. „Všechno, co se za poslední rok stalo, je určitě velice pozitivní a spíš bych tady měla slavit, než plakat,“ prohlásila.

Očekávala, že návrat bude náročný. Řešila především zdravotní stav a jak se co nejlíp dostat do zápasů, jak je odehrát a dotáhnout do vítězného konce. „Všichni mi říkali, že to bude náročné, takže to jsem věděla,“ uvedla. „Ale náročné je to spíš asi víc mentálně.“

Ve světovém žebříčku ji čeká výrazný propad. Z druhého místa klesne za světovou desítku. „Spíš se to snažím nevnímat,“ řekla. Brala to i pozitivně. „Budu moct hrát i jiné než jen velké turnaje. Nikdo ode mě zase nebude nic očekávat a já si pojedu zase tou svojí cestou.“

Z Paříže neodjíždí. Má před sebou ještě jednu obhajobu. Spolu s Kateřinou Siniakovou zkusí navázat na loňský vavřín ze čtyřhry. „Na to se těším a věřím, že se nám zadaří líp než mě v singlu, odehrajeme nějaké zápasy, které v této situaci potřebuju,“ řekla Krejčíková.