Když Budapešť, tak Ferencváros!

Každý výlet fotbalového fanouška do maďarské metropole se neobejde bez návštěvy nejslavnějšího klubu v zemi.

Vždyť Ferencváros Budapest svého času kraloval i Evropě. Jak je na tom kdysi obávaný velkoklub teď jsem se šel přesvědčit na vlastní oči.

Hned ze začátku musím zmínit, že výlet do maďarské metropole nebyl prvotně za fotbalem, jak tu a tam jezdívam, ale dovolená s přítelkyní. Návštěva fotbalového utkání tak neměla ve společných plánech zrovna na růžích ustláno.

Ten den se v Budapešti hrály hned dva zajímavé duely (Ujpest vs MTK Budapešť a Ferencváros vs Diósgyőri VTK) které se daly teoreticky stihnout oba, ale trhnout se na celou sobotu by nebylo zrovna zdvořilé. I s pomocí ankety, kde jste se celkem přesvědčivě vyjádřili, jsem zvolil návštěvu nejslavnějšího maďarského klubu.

Ferencváros je klub s bohatou a úspěšnou historií, když v dávných letech sbíral vavříny i na evropské scéně.

V novém miléniu však přišly finanční problémy a pád do druhé ligy. Nyní se zdá, že je situaci stabilizovaná a Ferencváros se opět stává maďarskou jedničkou. O tom svědčí i fakt, že do včerejšího utkání vstupoval s pozice jasného lídra soutěže.

Místo činu, kde se odehrálo včerejší utkání, byla moderní multifunkční Groupama Aréna s kapacitou pro 22 tisíc diváků.

Už z dálky jsem byl ohromen tou elegantní konstrukcí haly. Ferencváros zde působí teprve 5 rokem, ovšem fanoušci se do nové arény naučili chodit.

Už na cestě ke stadionu, který neleží zrovna někde v centru, jsme potkávali příznivce domácích oděné do klubových zelenobílých barev.

První menší problém nastal u pokladny, kde jsem zjistil, že v Maďarsku si lístek na fotbal nemůže koupit kde kdo.

Před koupí vstupenky je nutno vyplnit registrační klubový formulář, na který se vedle ve stanu stála obří fronta.

Jediná možnost jak se tomuto procesu vyhnout a stihnout zápas bylo pořídit si drahé VIP lístky (asi 850 korun) nebo se zavřít do sektoru s hostujícími ultras. Kdybych šel sám, asi bych do té druhé možnosti šel, ale takhle jsem měl jasno a 5 minut před výkopem jsme seděli ve VIP sektoru. Já teda poprvé v životě.

Výhled jsme měli parádní jak na hřiště, tak na oba sektory aktivních fanoušků. Hostů přijelo tak 150 kusů, ale po celý zápas fandili skvěle a byli slyšet.

Malej tábor, ale všichni makali od začátku do konce. To se bohužel nedá říct o jejich fotbalistech.

Ti se až na úvodní půlhodinu hledali a ke konci zápasu působili už jenom jako parta nezdárků. Domácí borci byli o parník lepší a konečné skóre? 7:0!

Po první půli už nebylo o co hrát a utkání se proměnilo v exhibici. Domácí ultras, kteří zaplnili celý velký sektor za bránou, rovněž odvedli dobrou práci, ale slavit 5,6,7 gól, to už není ono. DVTK pro ně není rival v hledišti a na hřišti už vůbec.

Kvalita maďarského fotbalu však celkově není valná. I přes vysokou výhru byly ve hře Ferencvárose do očí bijící nedostatky.

Troufnu si odhadnout, že konfrontace s nejlepšími českými kluby by pro domácí fenomén Ferencváros vítězně nedopadla. V hledišti a ulicích by už byl Ferencváros asi těžším soupeřem.

Pro fanoušky všech generací je to značka na kterou jsou hrdí a je tam cítit ten správný fanatismus jak žít pro klub. Jsem docela zvědavý, co tenhle tým předvede v následujících letech na evropské scéně.

Do Budapešti bych se v budoucna ještě rád na fotbal vrátil a viděl Ferencváros v akci při velkém derby proti Újpest FC. Teď mám však v merku jiné zápasy za kterými vyrazit.