Jsem půlironman aneb Czechman pokořen dešti i křečím navzdory!

Když jsem se na podzim loňského roku rozhodl absolvovat svůj první půlironman, věděl jsem, že sám se připravit nedokážu a spojil síly s trenérem Vojtou. Původně jsem chtěl jet na Slovensko do Šamorína, ale od toho mne rychle odradila částka, kterou bych za tento výlet nechal.

Czechman byl tedy rozumná druhá volba. Startovné za 4 500 CZK jsem pořídil už v prosinci a k tomu rezervoval ubytování na dvě noci v Lázní Bohdaneč.

V přípravě jsme se zaměřili na rozvoj obecné vytrvalosti, která mi chyběla. Poprvé v životě jsem taky začal chodit alespoň jednou týdně plavat a pořídil si cyklistický trenažér, aby kilometříky naskakovaly i v chladných zimních měsících. V průměru jsem zvládal trénovat mezi 6-8 hodinami týdně vyjmou dvou týdnu v lednu a dubnu, kdy jsem měl antibiotika.

Triatlonovou sezonu jsem letos úspěšně zahájil dva týdny nazpět v Poděbradech, ovšem už tehdy jsem věděl, že Czechman bude úplně jiný závod. Svojí délku pro mne největší sportovní výzva v životě. Výzva na kterou jsem se však připravil jak nejlépe jsem uměl.

V týdnu před Czechmanem jsem však řešil více práci, takže jsem závod v hlavě skoro neměl a nijak se jím nestresoval. Ve čtvrtek jsem si v Decathlonu koupil nové hodinky Garmin Forerunner 255 a na pátek si vzal v práci volno. Víceméně až ve vlaku do Pardubic jsem začal závod pořádně řešit a v hlavě si projíždět scénáře. Ubytoval jsem se v nedalekých Lázní Bohdaneč v penzionu HU. Tem se mnou obývali dle očekávání další triatlonisté. Pokoj to byl opravdu skromný, vlastně jen postel a skříň, takže jsem jen odložil věci, chvíli poležel a vydal se na registraci do 4km vzdáleného dějiště závodu.

Na místě u písáku Hrádek už to v pátek odpoledne celkem žilo. Na programu totiž byly Czechman Swim závody. Já si však jen koupil denní ČTA licenci nutnou pro start v závodu, vyzvedl startovní balíček a jel zpět do města. Už kolem půl sedmé jsem si zašel na večeři. Původně jsem chtěl dát pizzu, nakonec jsem ale skončil u klasické svíčkové s pěti. Jasně, těžší jídlo, ale je moje oblíbené a ještě nikdy mi z ní nebylo zle. Hodinku jsem se pak ještě procházel po městě a udělal menší nákup v místních potravinách. Večer už pak byl ve znamení technických příprav na závod. Kontrola materiálu, polepit a naložit kolo. Jako podkres mi hrál zápas naší fotbalové repre, ale po první půli jsem i ten vypnul a šel spát.

Probudil jsem se kolem 5 hodiny ráno, ale dokázal ještě na dvě hodiny usnout. Probudil jsem se zrovna, když se mi zdálo, že je 10:42 a za 18 minut končí ukládání věcí do depa. Naštěstí bylo půl osmé 😀 Tepovka však vyletěla a já si šel udělat snídani. Moje předzávodní klasika. Pořádná porce ovesné kaše a něco sladkého k tomu. Kolem deváté hodiny jsem se vydal do dějiště závodu, uložil věci do depa a potkal se s trenérem. Společně jsme ještě probrali nějaké poslední taktické pokyny do závodu a pak už jsem jen vyčkával. Nervozita nebyla, až jsem byl z toho sám překvapený.

Sobota 7.6.2025 sebou na Pardubicko přinesla celodenní poprchávání a občasné dešťové přeháňky. Vzhledem k mým cyklistických (ne)schopnostem to nebyla příjemná zpráva. Dopředu jsem se tak rozhodl jet hlavně v zatáčkách opatrně a za každou cenu se vyvarovat pádu. Jinak bylo pro vytrvalostní sport celkem příjemných dvacet stupňů. I voda v písáku měla přes dvacet stupňů, což bylo o pět víc než v Poděbradech.

🏊‍♂️ PLAVÁNÍ – 1,9KM

Chvíli před startem mi nešel dopnout neopren, naštěstí jsem poprosil hodné lidi z řad diváků, kteří mi pomohli. Dal jsem na radu trenéra a postavil se co nejvíc na pravou stranu, abych se vyhnul tlačenici uprostřed. Celkem nás ve 12:00 odstartovalo rekordních 768 závodníků. Voda okamžitě začal vřít. Já si však celkem brzy našel svoji dráhu a svižnýma prsama ukrajoval metry k první bojce, která byla vzdálena 800 metrů. Pole se díky tomu natáhlo a minimálně v pravé části stopy se plavalo klidně.

Držel jsem pravidelný dechový rytmus a snažil se nenalokovat vody, aby mi to nesputilo žaludeční problémy. Trasa plavání do písmenu U vedla z bodu A do bodu B což se mi moc líbilo. Celkem jsem ve vodě strávil 42 minut 36 vteřin čímž jsem plavání splnil nad plán. Ani v prvním depu jsem se nezdržoval déle než by bylo nutné. Kopnul jsem do sebe jeden bílý gel od Iontmaxu a vydal se na 90km trať cyklistiky.

🚴‍♀️ CYKLISTIKA – 90 KM

Na rozehřátí nás čekal 8km obrátkový nájezd a pak dva 41km okruhy. Začal jsem na tempu kolem 30 km/h, ale tím, že jsem vyplaval nad plán, stále mne někdo předjížděl. Jindy by to možná bylo frustrující, ale já si tady jel svůj závod, nehrotil čas a soustředil se hlavně na sebe. V prvním okruhu nám celkem dost pršelo, což bylo nepříjemné, ovšem já se snažil spíše koncentrovat na jízdu. Na trase bylo celkem dost zatáček, které byly v mokru potencionálně nebezpečné. Pravidelně jsem občerstvoval, byť ne v takovém množství, jak mi trenér určil.

Největší flow jsem chytil po první občerstvovačce na 30km. Dal jsem banán a dalších 15km uteklo jako voda. Samotného mne překvapilo, že jsem dokázal jet celkem dlouhé úseky v hrazdě. I na druhé občerstvovačce před nájezdem do druhého kola jsem dal banán a zároveň sledoval, jak se kolem mne prohnalo vedoucí trio závodníků Stádník, Wohl a Hradil. Ok, můj dílčí cíl, abych nebyl dostižen nejlepšími o kolo se asi o dva kiláčky nepovedl. Horší bylo, že mi při průjezdu občerstvovačkou vypadly dva gely a já se rázem ocitl na dalších asi 20km bez jídla. Cítil jsem se sice plný, ale zároveň mne to trochu stresovalo.

Mezi 50 a 65km přišla asi nejtěžší část závodu. Už jsem přestal být neustále někým předjížděn a často jel sám bez kontaktu s někým. Pomáhala znalost tratě z předchozího okruhu, ale nohy už tak čerstvé nebyly. Třetí občerstvovačku jsem uvítal s naprostým nadšením, jelikož jsem tou dobou začínal mít hlad. Vzal jsem hned dvě tyčinky od Penca a hodně mi to pomohlo. Jediný ostrý kopeček v obci Osice jsem však tentokrát málem nevyjel ani na nejnižší převod.

Využil jsem i poslední čtvrté občerstvovačky, kde jsem dal tyčinku i banán a zapil jonťákem od Penca. Poslední dva kilometry už jsem se na kole rovnal a šetřil nohy na běh. Celkem jsem na kole strávil 3 hodiny a 27 minut v průměrné rychlosti 26km/h. Řekl bych, že vzhledem k podmínkám to byl výkon, na kterým jsem ten den měl. Je pravda, že jsem kvůli mokru jel trochu konzervativně, zároveň jsem se však neflákal. Nutno také dodat, že oněch 90km byla moje nejdelší jízda na kole bez zastavení.

🏃 BĚH – 21 KM

Druhé depo jsem celkem prolítnul. Dal jsem gel s kofeinem a na hodinkách hlídal, abych začátek nepřepálil. Běžely se 4 stejné obrátkové okruhy po 5km. Celé úplná rovina. Na první obrátce jsem z tempa vypadl, jelikož jsem se musel jít do lesa vymočit. Krátké zdržení, ale nohy naštěstí nezatuhly. Na občerstvovačkách jsem do sebe vždy dal lok vody, či jonťák, ale některé jsem záměrně vynechal, jelikož jsem se cítil dost plný. Ještě na 10km jsem byl něco za hodinku, jenže pak se to začalo sypat…

Při náběhu do třetího okruhu jsem zaslechl povzbuzování od trenéra, který byl tou dobou již v cíli. Ještě tak kilometr jsem zvládl běžet, ale cca od 12km jsem musel přejít na systém 2 minuty běh 1 minuta svižná chůze. Na trase nás postupně ubývalo jak další a další závodníci mířili do cílové brány. Ve čtvrtém okruhu už jsme zůstali jen my – trpící. Poslední kilometry byly očistec. Tepově jsem byl nízko, ale nohy už vypověděly službu. Čím více jsem se blížil k cíli, tím silnější křeče do lýtek a chodidel jsem měl. Na posledním kiláku se stalo to nejhorší – doběhl jsem jednoho závodníka, ale stále jsem nemohl předběhnout. Křeče už byly natolik silné, že i při náběhu do cílové rovinky jsem musel přecházet do rychlochůze. S vidinou toho, že borec je možná z mojí kategorie a když ho předběhnu nebudu v ní poslední, jsem sebral opravdu, ale opravdu poslední zbytky sil a vůle a na modrém koberci se dostal konečně před něj.
Za cílovou branou jsem asi dostal nějakou malou svalovou horečku. Svaly se mi samovolně svíraly a strašně to bolelo. Kousek z mého trápení zachytil trenér na telefon 😀 Naštěstí to po pár minutách přestalo a já se dokázal postavit na nohy. Celkem mi tenhle půlmaraton trval dlouhé 2 hodiny a 20 minut. Tady jsem určitě doufal v lepší výkon, ale holt dnes to rychleji nešlo.

🏁 ZHODNOCENÍ ZÁVODU

Hned po doběhu se moje jméno objevilo na výsledkové tabuli. Nesouc startovní číslo 666 jsem se v celkovém pořadí umístil na 665 místě, takže kdybych na modrém koberci nesprintoval, byl bych na svém 😀 Žádný časový cíl jsem si pro tenhle závod nedával. Ten cíl byl dostat se do cíle, a to se mi po 6 hodinách 36 minutách 31 vteřinách povedlo! 🥳 Ne, nebylo to zadarmo, ale stálo to za to.

Počasí nepřálo, ale i tak jsem si závod užil. Zejména plavání a kolo, běh jsem si trochu vytrpěl a navíc se mi obrátková trasa o 4 okruzích moc nelíbila. Chtělo by se říct: Za rok znovu a lépe, ale upřímně teď po závodu nemám myšlenky na další takový závod. Řekl bych, že to bylo zbytečně dlouhé 😀 Ale uvidíme. Chtěl jsem tuhle distanci zdolat a mít s ní osobní zkušenost, když už čas od času koukám na závody T100.

Po závodě jsme s trenérem probrali první dojmy a pak jsem se šel najíst do stanu. Musím říct, že výběr jídla byl opravdu pestrý. Nesrovnatelně lepší než při Ironmanovi v Hradci 🙂 Dal jsem si rizoto, porci těstovin, ovoce a vypil skoro láhev coly. Během závodu jsem spálil téměř 5 tisíc kalorií. Na ubytko jsem se dostal až kolem osmé večer, doma už měla Kristýna skoro strach, jestli žiju. Penzion HU dobrý, ale příště bych zajistil asi komfortnější ubytko v sousedící Vile. Po závodě už tak dobře spát nešlo, bolely nohy, ale nakonec jsem přeci jen oči zamhouřil. Ráno jsem se pak probudil nachlazený, takže teď týden úplný klid, vyléčit bolístky a pomalu se začít připravovat na můj druhý vrchol sezony, který bude Ironman Hradec Králové a závod na olympijské distanci.