Jak jsem na Poděbradském triatlonu konečně prolomil hranici 2 hodin a zlepšil se ve všech disciplínách!

Moje třetí účast na Poděbradském triatlonu přinesla prolomení časové hranice 2 hodin, a to s luxusním náskokem.

➡️ 2023: 2 hodiny 07 minut 41 vteřin

➡️ 2024: 2 hodiny 03 minut 40 vteřin

➡️ 2025: 1 hodina 55 minut 39 vteřin

Ale hezky popořádku. Když jsem v listopadu sestavoval svůj závodní kalendář, termín Poděbradského triatlonu v něm měl od začátku svoje pevné místo jako tradiční otvírák sezony. Cíl byl jasný: Zlepšit se ve všech disciplínách a pokořit hranici 2 hodin, což se mi v minulých letech nepodařilo. Jenže na letošní závod už jsem trénoval pod trenérským vedením, takže jsem si takový nezdar nepřipouštěl.

Na závodní den jsem se vyspal celkem dobře, byť jsem se domů dostal z koncertu v Rudolfinu až po jedenácté. Vše jsem měl již sbaleno, takže ráno po snídani (ovesná kaše, sušenky, ionták s elektrolyty) jsem vyrazil na vlak. Tam jsem si dal dvě hodiny před startem Corny tyčinku a banán. A mimochodem jsem ve vlaku potkal úplně stejného závodníka jako loni –

Do centra dění závodu u Jezera Poděbrady jsem se dostal kolem půl jedenácté a měl tak čas se v klidu zaregistrovat – startovné jsem dostal jako vánoční dárek od ženy 🥰 a převléct. Do depa na uložení věcí jsem se dostal jako druhý v pořadí a mohl si tak vybrat výhodné místo hned u výběhu.

Půl hodiny před startem začalo hodně foukat, takže došlo i na nasoukání do neoprenu. Ostatně celý závod provázelo chladnější počasí a sluníčko nevystrčilo ani paprsek.

🏊 Plavání – 700 metrů

Plavecká část doznala oproti minulým rokům malé změny. Startovalo se hromadně z velké pláže a točilo se po bojkách proti směru hodinových ručiček. Cíl pak byl na malé pláži, kde dříve býval start. Změna rozhodně přinesla větší komfort a výběr místa po startu. Menším šťouchancům jsem ovšem neunikl. Snažil jsem se plavat hodně z kraje a byť jsem si na bojkách asi trochu naplaval, měl jsem více místa pro sebe.

Prvních cca 100-150 metrů jsem plaval kraul, pak jsem přešel na prsa. Voda byla studená – 16 stupňů – takže chvíli trvalo, než jsem se dostal do provozní teploty. Nedýchalo se mi zrovna nejlépe, přišlo mi, že mě neopren svírá, ale tempo a rytmus jsem držel stejný. Snažil jsem se myslet jen na techniku záběru a na nic jiného.

Když jsem pak vylézal z vody, uviděl jsem za sebou početné startovní pole a na hodinkách čas 15 minut – což mě skoro šokovalo. Nakonec oficiálně 15:28. Loni i předloni jsem ve vodě strávil minut kolem 19 minut. Asi se projevilo, že jsem začal chodit tu a tam opravdu plavat do Podolí 😀

První depo jsem měl pomalé. Z vody jsem lezl přeci jen trochu zmrzlý a byť jsem neopren sundal na první dobrou, vše mi trvalo. Nakonec jsem ale nebyl tak pomalý jak mi přišlo. V depu jsem strávil 2:23, což je jen o deset sekund více než loni. Těsně před kolem jsem pak do sebe kopnul jeden bílý gel od Iontmax.

🚴‍♂️ Kolo – 30 km

Poprvé jsem absolvoval závod s cyklistickými tretrami. Naštěstí jsem zaklapnul skoro na první dobrou a vydal se po již známé a rovinaté trase do Nymburka. První kilometr po cyklostezce jsem do toho příliš nerubal a pořádně se rozjel až na silnici. Závod byl vyprodaný a startovní početné, takže to někdy vypadalo jak v pelotonu. Povinné rozestupy bylo někdy velice těžké dodržovat, ale rozhodčí byli tolerantní. Většinou jsem byl předjížděn, ale nenechal jsem se rozhodit a držel si svoje tempo kolem 30-35/km v hodině.

Snažil jsem se jet co nejdéle v aero pozici v hrazdě, ale chvílemi jsem si vystoupil, aby mě nebolelo břicho. Od začátku do nás dul silný boční vítr, takže zvláště cestou zpátky po obrátce to bylo těžké. Tou dobou už jsem postrádal svůj bidon s ionťákem, který mi za jízdy upadl a naštěstí neohrozil ostatní závodníky.
Cestou z Nymburka jsem se zařadil na chvost cca 20členného balíku a byť jsem cítil, že můžu jet rychleji, nechtěl jsem proti větru plýtvat silami. Poslední kilák po cyklostezce jsem vyloženě zvolnil. Věděl jsem, že mám minuty najeté a začal se připravovat na běh.

Na trati jsem strávil 59:16 což je o 3 minuty a 55 vteřin méně než loni. Udělal jsem si rovněž osobní rekord v jízdě na 20km, který má nově hodnotu 37:20.

Ve druhém depu jsem pak byl pocitově rychlejší. Opět jsem do sebe kopnul jeden bílý gel od Iontmaxu a vyrazil na obrátkovou trasu podél Labe. Když jsem vybíhal, zrovna se do cíle řítil vítěz závodu Tomáš Pivrnec.

🏃‍♂️ Běh – 7 km

Stejná trasa jako loni, víceméně pouze rovina, věděl jsem co čekat. Rozbíhal jsem v tempu pod pět na kilák, ovšem těsně před obrátkou mi začaly tuhnout nohy a musel jsem mírně zvolnit. Snažil jsem se myslet jen na sebe, na svůj výkon a běžecký projev. Neřešil jsem, pokud mě někdo přeběhl, ostatní běžce jsem se snažil víceméně nevnímat.

Dilema jsem měl na občerstvovačkách na 1,5 a na 6km, kde jsem do sebe kopnul vždy jen doušek vody. Pořád mi pití hodně rozhodí rytmus. Po obrátce jsem se ustálil na tempu kolem 5:15/km a kromě rychlejší závěrečné dvoustovky ho držel až do cíle. Nechtělo se mi tentokráte jít až na krev, byť tam rezerva byla.

Oproti loňsku jsem přeci jen zaznamenal mírné zlepšení z rovných 38 minut na 37:15 s tempem 5:05/km. Tady jsem od sebe asi čekal trochu víc, ale na druhou stranu mě poslední měsíce trápila mírná zranění kolene či achilovky, takže běžecká forma úplně nebyla.

🏁 Celkový čas a dojem ze závodu

Do cíle jsem dorazil v již zmiňovaném čase 1 hodina 55 minut 39 vteřin což je o 8 minut lepší než v loňském roce. V celkovém pořadí jsem dokončil na 334 místě z 490 startujících. Mezi muži jsem pak byl 279/378.

Závod jsem si hlavně užil a jsem rád, že jsem splnil svůj cíl zajet pod 2 hodiny a otestovat nový materiál před premiérou na půlironmanovi. Stoprocentně se do Poděbrad budu chtít na závod vracet i v dalších letech – mám to tady rád a cítím se zde opravdu dobře 😊 Těší mě, že ruku v ruce roste i úroveň závodu po organizační stránce. Tak tedy v roce 2026 znovu a lépe.