19. 4. 2024

Glosa: Jak jsem se ponořil do světa českého triatlonu a na co jsem přišel?

V březnu jsem vydal první článek o triatlonu a během následujících měsíců pozorně sledoval celou hlavní sezonu. Co jsem vypozoroval?

Úvodem pár slov k tomu, proč jsem se vůbec do světa triatlonu nořit začal.

Když máte sportovní web, který vám má vydělávat nějaké peníze, je asi každému jasné, že potřebujete čtenost.

A čtenost táhnou masové sporty. Je fotbal, pak dlouho nic, pak hokej, pak zase nic, mma, tenis… a pak občas někdo vystřelí z menších sportů, když máš šikovné reprezentanty.

A triatlon? Na největších webech jako isport, sport.cz, idnes sport, nova sport atd dokonce pro triatlon není ani rubrika v záložce ostatní.

Tak proč o něm píšu nebo se snažím tu a tam něco napsat?

Už v některém z minulých článků jsem psal, že jako dorostenec jsem si pár závodů zkusil a letos se k tomu po 11 letech vrátil.

Mám k tomuhle sportu vztah a byť jsem na něj možná (určitě) dobrejch deset let netrénoval, sledovat jsem ho nepřestal.

V posledních letech jsem ale sledoval výhradně závody ze seriálu WTCS, popřípadě SP.

Míjelo mne dění na dlouhých tratích, zkrátka proto, že více než 2 hodiny se na sportovní přenos soustředit nezvládnu.

Kromě terénního triatlonu mne pak míjela taky celá česká scéna.

Když jsem se tedy v březnu rozhodl, že kromě pomalému návratu k tréninku občas o triatlonu něco napíšu, znal jsem naše reprezentanty pohybující se na okruhu ITU.

Pokud mám o triatlonové scéně referovat skutečně férově, (letos jsem měl i tu možnost hlasovat v anketě Král triatlonu) bylo třeba rozšířit si obzory.

Krátký výčet, jak se mi dařilo plán plnit.

V květnu jsem sledoval ironmanský závod v Utahu, shlédl všechny sestřihy z produkce ČT ohledně sestřihů z Českého poháru olympijském i dlouhém a v říjnu i předtím v Prachaticích fandil Lukáši Kočařovi na MS Xterra.

Samozřejmě si platím streamovací službu Triathlon Live, takže jsem viděl všechny závody WTCS, SP, dvě ME a dva závody Super League.

V roli triatlonisty jsem pak absolvoval 4 závody, z čehož 3 jsem zdárně dokončil, ve 2 jel na vlastním kole a pouze v 1 (tom nejkratším) měl dobrý pocit z výkonu.

Co jsem se během toho půl roku o triatlonu dozvěděl?

Umíme pořádat závody

V Česku i na Moravě umíme pořádat fakt skvělé závody.

Ať už je to Xterra, Czechmann, SP ve Varech nebo jiné závody ČP, všechno snese přísná měřítka kvality.

Všude kde jsem v létě byl, vládla tam skvělá a pozitivní atmosféra od pořadatelů po závodníky i doprovod.

Nemáme hvězdy

Bohužel, českému triatlonu chybí velká hvězda, která by pravidelně vozila ze světových závodů top výsledky.

Právě na úspěších Gábiny Soukalové, Moravce, Soukupa nebo Šlesingera mediálně vyrostl třeba český biatlon a byť už top výsledky nemá, stále si místo drží.

Díky studiu historie jsem pochopil, že tohle český triatlon dokonale promrhal na počátku nového tisíciletí.

Řehulova bronzová medaile z OH zůstala marketingově nevyužita. Stejně tak dlouhodobé úspěchy Filipa Ospalého, Martina Krňávka, Venduly Frintové a dalších skvělých reprezentantů toho období.

Dnes moc není na kom stavět. O tom, proč český triatlon tak nutně potřebuje svého hrdinu jsem psal v minulé glose.

Je nutné si uvědomit, že triatlon je pro odbornou sportovní veřejnost a dle toho se k němu výší dotací také přistupuje.

Úspěchy Lukáše Kočaře v terénním triatlonu nebo tituly nestárnoucího Petra Vabrouška v double ironmanech trn z paty nevytrhnou.

V bublině?

Triatlon v Česku patří mezi okrajové sporty s malým povědomím o jeho struktuře.

Často svým kamarádům vysvětluju, které sporty tam vlastně patří. A nejen kamarádům, i rodině.

Pokud už někdo ví, že se skládá z plavání, cyklistiky a běhu, ptá se mne na pořadí disciplín.

Přitom otázky pokládají lidé, kteří si tu a tam třeba chodí zaběhat či projet na kole a na dovolených v moři rádi plavou.

Triatlon v sobě kloubí tři nejpřirozenější sporty, ke kterým má mraky rekreačních sportovců vztah.

Je to můj osobní postřeh a názor, ale přijde mi, že triatlonový svět je na rozdíl od světa běžců nebo cyklistů uzavřený hodně sám do sebe.

Osobně rád plavu, jezdím na kole i běhám a přijde mi úplně super to všechno skloubit.

Jenže člověk často potřebuje před sebou cíl v podobě nějakého závodu, ale ty nejkratší závody pro amatéry začínají na distancích sprint triatlonu. A to není málo.

Ono když to člověk jednou pokoří, dostane pocit to příště udělat líp. Jenže nejtěžší je začít a ta odvaha by u hodně lidí mohla být větší, pokud by byly i nějaké kratší závody.

Závěrem

Prostředí, které jsem na těch pár závodech a akcí zažil, mi přišlo strašně pozitivní a povzbuzující.

Triatlon vnímám jako sport, který tady v ČR zatím zdaleka nenaplnil svůj plný potenciál.

Právě skrze nějaké výraznější úspěchy našich reprezentantů, by se do toho triatlonového světa mohlo dostat víc lidí a s růstem komunity by rostla i kvalita a s kvalitou by se chtěli spojovat i sponzoři a tak dále.

o tom, jak si představuju budoucnost triatlonu ale zase někdy příště :–)