13. 12. 2024

Budějovický stadion místem fotbalových fajnšmekrů. Je libo Poborský nebo Sivok?

Oko českého fanouška nemůže opominout velká jména našeho fotbalu, jež dělala dobrou reklamu po celé Evropě. Od Turecka do Anglie, tam a zase zpátky.

V dnešní době padlo mnohokrát slovo na fotbalisty ze sparťanských nebo slávistických akademií. Avšak je třeba si připomenout, že právě tito dva giganti nejsou jedinými konkurenty.

Na výchově mladých hráčů v Česku se velmi podepisuje třeba Slovácko a Olomouc. Mimo jiné může určitě padnout slovo na České Budějovice.

Právě poslední zmíněný klub pojednává o skvělém seznamu odchovanců v nejznámějších klubech evropského kontinentu.

Možná jejich soupiska nezáří, tak jako pár let zpět. Pořád to byl, ale velký pán na tuzemském trhu, který vzbuzoval respekt.

Dynamo svým půvabným stadionem ukazuje myšlenku, jak fungovat bez velkých peněz a zároveň produkovat kvalitní fotbal.

Zde je seznam těch nejzajímavějších hráčů kopané, potom co se zapsali tučným písmem v tabulkách červenobílého klubu.

Karel Poborský

Bývalo horké léto, když si tenkrát v devatenácti letech připsal první start proti Bohemians Praha. Za náročné začátky může ještě do dnešních dnů děkovat svému jihočeskému klubu.

Talent měl tenkrát od pána boha. Přesto do dnešní doby nezanevře, právě na někdejšího kouče Pavla Tobiáše.

Nikdo na něho od osudného srpna 1993 nezapomněl. Jeho míč byl na kopačkách jako přilepený, měl rychlý pohyb a fotbalové myšlení.

To je jenom z mála slovních pojmů, na jeho dlouhém seznamu schopností. Moderní záložník nemohl ničeho litovat.

Manchester United, Benfica či Lazio Řím. Všichni tři měli s jeho jménem mnoho společného. Vše zapříčinil klíčový rok 1996.

Stříbrné Mistrovství Evropy, tenkrát otevřel skvělý začátek mnoha fotbalistům v zahraničním angažmá. U přezdívaného „Steva“ tomu nebylo výjimkou.

Tomáš Sivok

Pár let zpět neměli druholigové Budějovice na výběr. S klubem to našlo nahoru a dolů, každé peníze se hodily. Odchod talentovaného Tomáše nebyl žádným překvapením.

Natož do vyšší soutěže, ještě k tomu s možností hrát za Spartu Praha. Vše se událo rychlým tempem. Mladý klučina neměl žádné tušení, kam se za těch sedmnáct let aktivní kariéry dostane.

„Sakra ten má něco do sebe.“ říkalo se po pražských hospodách, když jako defenzivní záložník penetroval své protihráče každým víkendem.

Na Letnou přestupoval v roce 2003. Do dvou let si podmanil srdce klubových fanoušků. Vše vypadalo skvěle, na svém rameni nosíval kapitánskou pásku.

Dokonce ani šestiměsíční zranění mu nedalo říct. Dřel dokud mohl a na fotbalové trávníky přišel jako stejný hráč. Avšak s jiným příběhem. Jeden rok v italském Udinese, pak zase nazpět. Bod zlomu přišel, po jeho přestupu na východ.

Turecký Besiktas lovil všude možně. Nakonec si vyhlídnul čtyřiadvacetiletého fotbalistu, který díky tomu otevřel cestu mnoha dalším krajanům z naši země.

Skvělý finiš dokončil pár let zpět, po jeho návratu do Dynama. Ke konci kariéry se chopil místa sportovního ředitele ve svém rodném klubu, kde je do dnešních dnů.

Tomáš Sivok po návratu do Budějovic

Jaroslav Drobný

S téměř dvoumetrovou výškou potvrzoval předpoklady pro kvalitního gólmana. Když měl jednadvacet, zamířil do reprezentační U21 jako náhradník, aby s týmem vyhrál ikonické Mistrovství Evropy.

Hvězdná mládež dodávala příslib, že na tom zas tak špatně český fotbal nebude.

Drobný se toho držel. S pokorou dělal dobré jméno v řeckém Panioniosu, anglickém Fulhamu a Ipswich Town. Ve finále se však místem zaslíbeným stalo Německo.

Téměř životní láska k fotbalu našich zahraničních sousedů, držela Jaroslava dlouhých dvanáct let.

Slovo dalo slovo. Kouzlo brankáře uchvátilo například Herthu BSC, Hamburger SV nebo Werder Brémy. Přes sto osmdesát tři zápasů v těchto třech týmech dalo za své.

Každý zarytý fanoušek si vybaví jméno Jaroslava Drobného. Hráče, který se příběhem podobá slavnému Gigi Buffonovi.

Martin Latka

Stejná pohádka se děla i v kariéře Martina Latky. Urostlý stoper začínal v Budějovicích a později zamířil ke konkurenční Slavii. Při stáži v Edenu si na rok zaskočil do Birminghamu City.

Přesto zůstal slávistickým fanouškům věrný. Ať už to byla Fortuna Düsseldorf či dříve zmíněný Panionios.

Červenobílá byla v jeho krvi navždy zaryta, už jenom kvůli dvěma mistrovským titulům v České lize. Nikdo mu nemůže odepřít jeho zásluhu na zmíněných úspěchách. Sto šedesát sedm utkání přeci jenom udává směr, jak pevnou zdí Martin byl.

Jiří Němec

Zažil fotbal v dobách komunismu a svobody slova. Jiří Němec býval na československé poměry hráč par excellence. Však to také potvrzoval v Českých Budějovicích, pražské Dukle nebo Spartě. Jeho místem se stala pozice záložníka, na kterou nedal dopustit.

Svoji životní kapitolu, ale začal psát v magických devadesátkách. Hranice byly otevřeny, takže mnoho hráčů prchalo za velkými penězi a kvalitním fotbalem.

Výjimkou nebyl ani Jiří, kterého si všimli díky jeho defenzivní práci skauti z Bundesligy.

Schalke 04 se stalo jeho domovem na dlouhých devět let. Od roku 1993 držel základní sestavu. Budiž důkazem skvělá kombinace s dalším Čechem Radoslavem Látalem. Společně to dotáhli až do finále Poháru UEFA, kde nechali padnout italského giganta Inter Milán.

Co se dalo, to úspěchem pokřtil. Nejen na klubové úrovni, ale třeba za reprezentaci Česka. Co takové stříbro z šestadevadesátého.

Základní sestava na finále proti Německu? Z jedenácti hráčů byli dva jmenovci Němec a Poborský. Dva poklady z Českých Budějovic.

Jiří Němec v legendární modré barvě

Nezapomeňme

Speciální zmínka samozřejmě musí padnout na další hráče kopané, kteří svoji cestu započali na jihu Čech. Ze všech nejznámější a pro historii ligy klíčový, musí být David Lafata.

Ten se z mladé mašiny rozvinul v obrovskou osobnost. Nebezpečný útočník vypálil nespočet střel. S tím, že svůj cíl našlo sto devadesát osm přesných projektilů! Bravo, nejlepší střelec v historii soutěže.

Zdeněk Ondrášek měl při svém debutu za národní tým skvěle našlápnuto pro dobrou kariéru. Tu však zastavila nepovedená zastávka ve Viktorii Plzeň. Od té doby bloudí a čeká v šok, který by mu v hnal adrenalin do žil.

Dravou kobru dostalo mnoho momentů v jeho životní cestě do úzkých. On to ale nenechá být jen tak. Nese v sobě DNA rodného klubu. Nevzdávat se.