Vysloužilí sportovci v české politice! Jak se jim zatím vedlo a mají co nabídnout?

Snahy bývalých českých sportovců prosadit se ve vysoké politice tu byly vždy. Využít svojí popularitu k teplému místečku v některé z veřejných funkcí láká české sportovce úplně stejně jako ty ve světě.

Mají ovšem tito lidé základní předpoklady k výkonu vysokých státních funkcí? V článku mapujeme, jak si bývalí a slavní čeští sportovci vedli na politickém kolbišti.

Důvody, které ženou slavné sportovce po vstupu do politiky jsou v zásadě tři.

Zaprvé, po konci sportovní kariéry se kandidatura a následující volby ukazují jako zcela logický pokus otestovat svoji veřejnou popularitu, ideálně ku osobnímu prospěchu.

Zadruhé to bývá touha podpořit svého kamaráda z politiky, který mi po čas sportovní kariéry dohodil pár sponzorů, a pomoci mu získat hlasy veřejnosti.

Zatřetí jsou tu sportovci mající ideály k zlepšení české sportovní sféry a určité transformace mnohdy netransparentního systému přerozdělování dotací pro sportovní celky atd atd. Ti bývají většinou jako první z kola venku.

Sportovci z politické mapy mizí poměrně rychle, aniž by v ní zanechali výraznější stopu. Procházejí deziluzí z „nesportovního“ chování na politickém kolbišti. „Sportovci byli celý život zvyklí na dodržování zásad fair play a domnívají se, mnohdy naivně, že je mohou přenést i do politiky. Jenže ta jede v zaběhlých kolejích,“ tvrdí psychiatr Jan Cimický. „Proto jim dřív nebo později dojde, že nemohou nic změnit. To většinou bývá důvodem, proč z politiky poměrně záhy odcházejí,“ dodává.

Po revoluci jako první vyměnil tělocvičnu za Poslaneckou sněmovnu hokejový génius Augustin Bubnik, který v letech 1998 až 2002 hájil poslanecký mandát v barvách ODS. Jako předseda podvýboru tělovýchovy však díru do světa neudělal. Nejdéle v poslaneckých lavicích zatím vydržel skokan na lyžích a dvojnásobný olympijský medailista Pavel Ploc, který 11 let „kopal“ v PS za Sociální demokraty.

Jen několik málo desítek hokejistů vyhrálo Olympijské hry, Mistrovství světa i Stanley Cup, říká se tomu zlatý hattrick. Hokejový obránce Jiří Šlégr je jedním z hrstky strážců tohoto elitního klubu. Úspěšný na ledě, úspěšný ve volbách. Šlégr se nikdy netajil tím, že hlavním důvodem jeho politického angažmá byl blízký vztah k tehdejšímu šéfovi ČSSD Jiřímu Paroubkovi.

Vysoká politika ale byla pro Šlégra jedním velkým rozčarováním. Po roce opustil spolu se svým politickým přítelem sociální demokracii, aby si založili vlastní straničku LEV 21, která záhy skončila v propadlišti dějin.

Šlégr navíc osobně nic zajímavého ve sněmovně nepředvedl. Kromě omílání prázdné fráze o tom, že je třeba finančně pomoci českému sportu, nikdy nepřednesl žádný reálný návrh. Po třech letech opustil svůj post s tím, že s politikou končí a vrací se do čistého prostředí českého sportu.

Momentálně sedí v poslaneckých lavicích dva bývalí olympionici, ovšem každý hraje za jinou partaj. Hokejový golman Milan Hnilička z hnutí ANO je vládním zmocněncem v oblasti sportu, zatímco skokan na lyžích Jakub Janda za ODS je místopředsedou podvýboru pro sport.

To byli veskrze ti úspěšní, protože těch, kteří chtěli a nevyšlo jim to, je podstatně víc. Možná dříve než vůbec začalo skončilo politické působení uznávaného fotbalového trenéra Františka Straky. Stačil jeden rychlý televizní rozhovor. „Je důležité, abychom tenhle nešvar: Vietnamce a tak dále – aby to u nás nebylo,“ odpověděl na hranici srozumitelnosti na otázku, jak by řešil problém pracovních míst. Lidovci, za které měl kandidovat do Europarlamentu, se lekli a svého kandidáta nakonec raději stáhli.

Zatímco v regionální politice legendární žokej Josef Váňa pravidelně boduje (od roku 2002 zastupitel města Chyše a od roku 2016 zastupitel Karlovarského kraje jako nestr. za ANO), jeho touha uspět i v těch vyšších patrech zatím nebyla voliči vyslyšena.

V roce 2010 mu utekl poslanecký mandát jako nestraníkovi za TOP 09 o pouhé jedno místo a v roce 2015 prohrál boj o post senátora v obvodu Karlovy Vary s Janem Horníkem.

Možná dříve než vůbec začalo skončilo politické působení uznávaného fotbalového trenéra Františka Straky. Stačil jeden rychlý televizní rozhovor. „Je nesmírně důležité, abychom udrželi v kraji naše podnikatele. Abychom tenhle nešvar, který tady je, včetně toho, co bylo jmenováno: Vietnamci a tak dále, aby to u nás nebylo, aby to zmizelo,“ řekl tehdy Straka.

Lidovci, za které měl kandidovat do Europarlamentu, se lekli a svého kandidáta nakonec raději stáhli.