Fikce nebo fakt? Proč Česko uspěje na Mistrovství světa v ledním hokeji

Čeká se už dlouho. Někteří ani nebyli na světě, když přišel poslední cenný kov z hokejového Mistrovství světa, které zaplňuje program fanoušků každým rokem.

9 let. Přesně takové rozmezí je mezi poslední medailí ze světového turnaje. Naposledy to bylo roku 2012 v chladné Skandinávii mezi dvěma hostitelskými státy Finska a Švédska. Družina vedená pod trenerém Aloisem Hadamczikem, kapitánem Tomášem Plekancem a v řadách hráčů s Michaelem Frolíkem (V té době hrajícího za Chicago Blackhawks) vybojovala po smolné prohře v semifinále nad Slovenskem 3:1, aspoň uklidňující bronz.

Vedení ani sami hráči reprezentace ještě nevědělo, že onen rok 2012 bude poslední zastávka mezi elitou pro dlouho dobu. Vody ve Vltavě sice plynulo čím dál více, ale místo skvělých výsledků spíše přicházel pravý opak. Mnohdy velmi chválené mužstvo dopadlo fiaskem. Tedy ztraceno v překladu: čtvrtfinálem.

Filip Pešán novým impulsem

Jenomže letos to může být jinak. Tým vyvážený z dobré dvojice brankářů, zkušených nebo nově připravených obránců společně s útokem, kde zase vyzařuje šikovná technika a rychlá hra nahoru dolů. To už zní dobře a při pohledu v televizi vše vypadá ještě lépe.

Všemu napomáhá jeden trenér, který si už své od koučoval především v Liberci a zapřísahal se, že dostane český hokej znovu do výšin světového měřítka. Jeho jméno zná v dnešní době skoro každý druhý Čech. Protože kdo snad neměl čest, aspoň jednou vidět obličej Filipa Pešána? Člověka v poslední době kontroverzního, za to ve své práci velmi úspěšného.

Oblíbenost i popularita českého kouče přichází bez zbytečných řečí zaslouženě. Po skandálním výroku ke konci turnaje dvacítek o Michalu Teplém. Či rozhovorů kde jeho osoba tvrdila, že mládežnický trenéři odvádí špatnou práci, nakonec přichází druhá strana mince. Ta je popsaná úspěchem a před startem MS v Lotyšsku zvýrazněna 9 výhry v řadě například v zápasech proti Rusku (4:0), Finsku (2:1) nebo Švédsku (3:2).

Jeho taktika byla vždy o kontrole hry ve středním pásmu a následném napadání. Samozřejmě styl, kterým se zcestovalý kouč prezentuje prochází změnami nebo drobnými detaily v každém angažmá. Výrazně se ale začíná zapisovat i v mužské reprezentaci kde vše začíná být agresivnější, techničtější a bruslařsky rychlejší.

Díky tomu došlo pár let zpět k úspěchům například ve zmiňovaném Liberci. Nebo při zkoušce v mládežnické reprezentaci U20 na Mistrovství světa v Buffalu 2018. Tam se zase ukázala šikovná generace s Martinem Nečasem (Carolina Hurricanes), Filipem Zadinou (Detroit Red Wings) a Filipem Chytilem (New York Rangers) čtvrtým místem. Právě díky tomuhle turnaji dostal Filip Pešán dokonce nabídku na trénování do USA!

Proč se ale nakonec rozhodl jinak? Zapřísahal se pomoct českému hokeji. Jeho plán zněl jasně. Přežít současnou situaci a do deseti let se vrátit na vrchol hokejového nebe. Možná až uběhne jedna dekáda, uvidíme Pešána trénovat v NHL. Kdo ví…

V čem je síla týmu?

Nicméně možná nebudeme muset čekat dlouho a ona očekávaná medaile přijde už letos. Jak už se psalo pár řádků nahoře, tým je dobře sestavený ze zkušených hráčů v reprezentaci. Jako ukázku můžeme dát naprosto geniálního obránce Michala Moravčíka, který svoje zkušenosti pozvedl díky přípravnému kempu o ještě level výš. Tvrdý trénink pod vedením hlavního kouče a dvou ostřílených asistentů Martina Straky s Jaroslavem Špačkem dodává své. Do přípravného turnaje v Praze byl Moravčík výborný. Jenomže teď je geniální, neboť svůj pohyb výrazně zlepšil. Ve svém věku je prospěšnější víc, než si samotný hráč dokázal představit. Šestadvacetiletý stroj, který je v životní formě.

Dále se nabízí hráči z NHL. Pro národní tým často luxus, který kvalitu celého kádru zvedl o stupínek nahoru. Pro představu. Do posledního zápasu, který se hrál proti Rusku nastoupili z řad zámořských hráčů Filipové Zadina, Hronek a Chytil. I přesto došlo k výrazné výhře 4:0, která náladu celého mančaftu jenom zlepšila. Přitom se ještě do sestavy nedostali hvězdný útočníci jakými jsou Jakub Vrána a Dominik Kubalík.

Když je řeč o ofenzivě nesmí se zapomenout na Jana Kováře. Taky už dlouhou dobu stavební kámen sestavy, jenž jezdí skoro na každý mezinárodní turnaj co může IIHF nabídnout. To on trefil první branku na MS 2019 ve čtvrtfinále proti Německu a zařídil tím rozjezd mašiny do semifinále proti Kanadě. Společně s Kubalíkem z Chicaga spolu tvořili skvělé duo. A ono se není čemu divit. Viď už spolu hrají ještě z dob, kdy začínali oba v Plzni.

Je zde ještě těžká otázka kolem brankářů. Ano soupiska hráčů, kteří se už nachází v Lotyšsku je jasná. Kdo má ale být jedničkou v bráně? Roman Will nebo Šimon Hrubec? To je jako porovnávat Ferrari s Lamborghinim. Oba předváděli oporu, kterou byla česká reprezentace po desetiletí známá. Mít zeď v bráně co nezboří, ani silná rána kladivem.

Chválí se trenér, přitom jeho levá a pravá ruka je často opomíjená. Jaroslav Špaček a Martin Straka. Oba dva spolupracují v Plzni. Když ale dojde na sraz reprezentace, ihned na klusají. Zkušenosti ze zámoří má zmiňovaná dvojice spousta. Špaček odehrál přes 880 zápasů, Straka 954! Ve svých klubech v Americe jsou legendami. Doceněnými hráči jako slavní herci v Hollywoodu. Navzájem se doplňují, protože Jaroslav hrával jako obránce, zatímco Martin na postu útočníka. Velcí přátelé, kteří na sebe nedají dopustit stejně jako na nároďák.

Šance jsou velké

Poslední týdny se vychvaluje výkon Česka, ale většina skeptiků a pesimistů vždy řekne své: „Co je chválíte? Stejně přijedou Rusové s lepším týmem…“ Letos to tak nebude. To co předvedl samotný managment Sborné nebo Finska byla už jasná soupiska hráčů, která se nebude doplňovat a pojede na Mistrovství světa. Stejný případ zažívá v dnešních dnech i Kanada, která nastoupí ve druhé skupině B.

Zámořské týmy jakými jsou USA s Kanadou, potká reprezentace až ve vyřazovacích částech. Ve skupině zažije cokoliv. Jenom ten hokej za velkou louží, až ve čtvrtfinále nebo případném semifinále. Větší šance na úspěch snad byla naposledy v roce 2019 pod Milošem Říhou na Slovensku a 2016 v Rusku s koučem Vladimírem Vůjtekem.

Teď je tady ale jiná doba. Situace, kdy člověk neví co bude další den. A také jiný tým. S velkou nadějí na medaili.