Jak José Mourinho dotáhnul Porto k senzačnímu triumfu v Lize mistrů!
Liga mistrů už zažila několik nečekaných vítězství, kdy outsider triumfoval. Jedním z nejznámějších příběhů je ten z roku 2004, kdy portugalské Porto pod vedením mladého trenéra Josého Mourinha dosáhlo na největší evropskou slávu.
Když se zpětně podíváme na tehdejší sestavu Porta, není divu, že tým dokázal šokovat svět.
V obraně vynikal mladý Ricardo Carvalho, kterého si Mourinho později přivedl do Chelsea.
Střed zálohy ovládal jeden z nejlepších portugalských hráčů Deco, zatímco v útoku nastupoval Hugo Almeida, který se později prosadil i v portugalské reprezentaci s 19 góly.
Portu rovněž pomáhal brankář Vítor Baía, který měl bohaté zkušenosti z Barcelony a 80 startů za portugalský národní tým.
José Mourinho, charismatický kouč, tehdy přitáhl pozornost celého světa – ať už pozitivní nebo negativní. O Mourinhovi se neustále mluvilo.
V sezóně 2002/03 Porto triumfovalo v Evropské lize (tehdy UEFA Cup), což byl již velký úspěch, ale Mourinho mířil ještě výš.
Mourinhův tým ukázal svoji sílu i v portugalské lize, kde od 17. srpna 2003 do 28. března 2004 neprohrál a během 28 zápasů pouze pětkrát remizoval. Sezónu zakončili s titulem, dvěma prohrami a osmibodovým náskokem před Benficou.
Ještě před nimi však stálo finále Ligy mistrů. Cesta touto prestižní soutěží si zaslouží bližší pozornost.
Skupinová fáze Ligy mistrů
Porto se ocitlo v těžké skupině. Hlavním soupeřem byl Real Madrid, historicky nejúspěšnější tým soutěže, plný hvězd jako Zinedine Zidane, Ronaldo, Figo, David Beckham nebo Roberto Carlos. Ani Marseille a Partizan Bělehrad nebyli lehcí soupeři.
Porto začalo špatně, když s Partizanem jen remizovalo 1:1 a doma prohrálo s Realem 1:3. Po dvou zápasech mělo pouze jeden bod a postup vypadal nepravděpodobně.
Pak ale přišly dvě klíčové výhry nad Marseille (3:2 venku a 1:0 doma). Následně Porto porazilo Partizan (2:1) a remizovalo s Realem Madrid na Santiago Bernabéu 1:1.
Porto nakonec postoupilo ze druhého místa s 11 body, zatímco Real měl 14. Třetí Marseille nasbírala pouze 4 body a poslední Partizan 3 body za tři remízy.
Vyřazovací fáze
Osmifinálový los nebyl pro Porto příznivý – čekal je Manchester United pod vedením Alexe Fergusona. V prvním zápase na Estádio Do Dragao šel United brzy do vedení, ale Porto zásluhou dvou gólů McCarthyho otočilo výsledek.
V odvetě poslal Paul Scholes United do vedení, což díky pravidlu venkovních gólů znamenalo postup pro anglický tým. Avšak v 90. minutě vstřelil Costinha rozhodující gól a Porto šokovalo svět.
Ve čtvrtfinále Porto čelilo Lyonu, opět francouzskému týmu. Deco a Carvalho zařídili výhru 2:0 doma, zatímco odveta ve Francii skončila remízou 2:2.
V semifinále se Porto utkalo se španělským týmem Deportivo La Coruña, tehdy jedním z nejlepších ve Španělsku. Po bezbrankové remíze v prvním zápase rozhodla o postupu Porta penalta proměněná Derleiem v odvetě.
Zlatá tečka
Ve finále se Porto střetlo s Monakem. Mourinho znovu připravil plán na francouzského soupeře. Finále v Gelsenkirchenu otevřel gólem Carlos Alberto, Deco přidal druhý gól a Alenichev zpečetil výhru 3:0.
Porto tak poprvé od roku 1995 vyhrálo Ligu mistrů jako tým mimo čtyři největší evropské ligy a zároveň zkompletovalo evropský double po triumfu v Evropské lize o rok dříve.