Jak nečekaný hrdina Oyarzabal vystřelil Španělům evropské zlato! Osud, nebo karma?

Polibky, které na konci zlatého večera posílal šťastný střelec Mikel Oyarzabal do hlediště, patřily i pyšné mamince, o níž se ještě před pár dny strachoval. Kvůli náhlé nevolnosti zkolabovala během čtvrtfinále přímo na tribuně, ovšem v neděli 14. července 2024 už znovu v plné síle sledovala, jak její syn rozhodl o španělském triumfu na mistrovství Evropy.

Tehdy sedmadvacetiletý útočník se zařadil mezi nečekané hrdiny finálových zápasů.

V roce 2016 rozhodl o portugalském triumfu dredatý čahoun Éder z francouzského Lille. Ostatně ani německý útočník Oliver Bierhoff, autor dvou gólů z finále Eura 1996 proti Česku, ještě nepatřil mezi reprezentační opory, ale spíš neokoukané nováčky.

Něco podobného si jistě mnozí řekli i Oyarzabalovi po EURO 2024, ač v domovském Realu Sociedad dospěl mezi ikony a stal se kapitánem.

„Nevím, jestli to byla karma, osud či bůh ví co, ale pomohlo mi to, abych byl ve správný čas na správném místě,“ dojímal se.

Během kariéry stihl vystudovat obchod na univerzitě v Bilbau, v mládí fotbal kombinoval s plaváním a judem, ve kterém dosáhl na červený pásek, jenže v posledních letech se spíš pral sám se sebou.

V březnu 2022 si po smolné kolizi se spoluhráčem urval na tréninku vaz v koleni. „Na hřiště se vrátíš za osm měsíců, ale zotavovat se budeš možná dva roky,“ varovali ho lékaři.

V červenci 2024 prožíval nejkrásnější chvíle fotbalového života.

Těžko říct, co mu asi ten večer do ucha šeptal kapitán Álvaro Morata, když ho v v 68. minutě pouštěl na hřiště. Chvíle španělského žolíka přišla před koncem, kdy nejdřív povedenou akci po šajtli Olma zrychlil přihrávkou na levé křídlo a obratem pelášil před bránu.

Vlasáč Cucurella do vápna poslal dostatečně prudký i přesný centr, Oyarzabal se těsně vyhnul ofsajdu a před bránícím Guéhim špičkou pravé kopačky ťukl balon okolo Pickforda.

Španělsko jako první tým historie vyhrálo mistrovství Evropy už počtvrté.

1964: finále proti Sovětskému svazu hostí stadion Realu Madrid a chvíli před koncem ho gólem na 2:1 rozsekl jistý Marcelino, jehož příběh nápadně připomíná ten Oyarzabalův, neboť celý život kopal v jednom klubu, konkrétně v Zaragoze.

2008: první z triumfů zlaté generace, které ve vídeňském finále jemným dloubáčkem přes německého brankáře Lehmanna zajišťuje útočník Torres.

2012: exhibice proti Itálům, kteří v zápase o zlato nestačí. Jednu z branek dal opět Torres, o další se podělili Silva, Alba a Mata.

„Pětačtyřicet dní v kuse jsme za tímhle momentem šli,“ oddychoval španělský střelec už se zlatou medailí na krku. „A že jsem rozhodl zrovna já, je prostě neuvěřitelné. Po zranění, kterým jsem si prošel, mám ohromné štěstí, že můžu prožívat takovou euforii,“ dojímal se zlatý střelec.

První šanci na seniorské úrovni mu dal Vicente del Bosque, který ho ještě coby teenagera vzal na kemp před Eurem 2016. Další tři roky trvalo, než se do týmu vrátil a usadil natrvalo. Mimochodem, gól dal už na posledním mistrovství Evropy 2021 v bláznivém osmifinále proti Chorvatsku, kdy v prodloužení podtrhnul vysoké vítězství 5:3.

I tenkrát nechyběla přímo na tribuně jeho maminka, které každý rok 29. května na telefonu zazvoní budík, aby si připomněla chvíli, kdy její Mikel debutoval ve španělské reprezentaci. Nedivte se, pokud nyní přibude další datum: navždy zlatý 14. červenec.