Kbelská desítka aneb po 12 letech na místě činu!

Psal se březen roku 2012, když jsem jako sedmnáctiletý atlet pražské Slavie zaběhl v Kbelech svou první desítku za 43 minut a 59 vteřin. Tehdy jsem netušil, že na dlouhé roky to bude moje poslední desítka.

Po návratu k běhání/závodění začátkem roku 2022 jsem si dal jen pár desítek tréninkově po hodinu.

Na start ostrého závodu jsem se odvážil až letos v únoru, když jsem na Vaší lize v Braníku uběhl 10km trať za 54:48.

Tři týdny poté jsem si přihlásil na tradiční jarní otvírák sezony silničních běhů do Kbel. Čas, který jsem v Kbelech zaběhl v roce 2012, je pro mne pořád nedostižný. Ambice byla běžet zase o něco lépe než v Braníku a užít si tenhle masový závod.

Na startovní čáru se postavilo kolem 1 200 běžců. Před závodem jsem se parádně vyspal. Usnul jsem už kolem 10 hodiny a vstával kolem osmé. Ideál.

Ke snídani jsem si dal kaši od Emca s loupákem a marmeládou. To vše zapil multivitamínem a vyrazil. Ještě jsem si stihl v Plaze koupit běžecké ponožky. Cesta do Kbel byla dlouhá, a tak jsem si ještě pustil na YT trasu závodu, abych věděl, co mě čeká.

Do centrálního parku Kbely jsem dorazil zhruba hodinu před startem, ale tak 20 minut jsem stál frontu na záchody. Pro 2000 lidí, kteří se na místě nacházeli, zoufale nedostačující. Ani registrace neprobíhala hladce a byť jsem měl zaplaceno dopředu přes internet.

Díky časově rezervě jsem ale vše stihl a dokonce se stačil i maličko rozklusat. Těsně před startem jsem si uvědomil, že je mi horko a u blízkého stánku odhodil jeden svršek. Dobrá volba.

Po startovním výstřelu jsem dobrých 30 vteřin popocházel, než jsem se mohl rozběhnout. Bohužel vodič na 55 minut byl o dost více vepředu.

Vzhledem k faktu, že první polovina trati přes Satalice byla mírně z kopce, dělal vodič Ctibor Kačer svojí skupince mírný náskok na druhou a těžší polovinu.

Byť jsem tedy běžel v tempu kolem 5:20, dohnat se mi ho podařilo až před pátým kilometrem, kterým jsem probíhali v čase 26:29. Na šestém kilometru jsme seběhli do Vinoře, kde jsem využil možnost občerstvení a hltnul jsem dva loky vody.

Mírná, ale táhlá stoupání na 7 a 8 kilometru dala zabrat a tempo zpomalovalo až na 5:40/km. Já se držel za vodičem s cílem nastoupit kilometr a půl před cílem při průběhu kolem světelných navaděčů. To jsem i udělal, ale síly nebyly a já se brzy opět zařadil do naší skupinky.

Vzal jsem za to tedy až kilometr před cílem. Šel před vodiče a už se neohlížel. Poslední kilometr byl navíc mírně z kopce, takže i závěrečné tempo 4:58/km bylo najednou příjemné.

Po výběhu z tunelu jsem ještě napálil závěrečnou rovinku a v cíli se radoval z čase 53:37! Minutové zlepšení oproti únoru.
.
Závod jsem si užil. Díky hezkému počasí, zajímavé trase i naběhaným únorovým kilometrům. Tak třeba zase za rok.

Na jaře téhož roku se totiž objevily bolesti kolene a já postupně přestal běhat. Nebo teda hlavně závodit.