Jak Slováci v roce 2002 poprvé (a naposledy) usedli na hokejový trůn!

„Tyčka, gól! Jsme blízko triumfu na mistrovství světa. Velmi blízko!“ – křičeli nadšení slovenští komentátoři 11. května roku 2002.

Byl to právě útočník Peter Bondra, který v předposlední minutě finále mistrovství světa 2002 překonal ruského brankáře Maxima Sokolova a vystřelil zlato.

Slováci vyhráli 4:3 a poprvé a naposledy stanuli na vrcholu.

Slovenský hokej získal ze šampionátů čtyři medaile. Dvě stříbrné z let 2000 a 2012 a bronzovou z roku 2003.

A zlato, titul mistrů světa z roku 2002.

Kapitán Miroslav Šatan pomalu slavil třicítku, Žigmund Pálffy stejný milník oslavil jen pár dní před finále a Peter Bondra byl ve věku 34 let druhým nejstarším členem týmu po Jergušovi Bačovi. Ano, Slováci už dlouho neoslavovali.

Do Švédska cestovali s hořkostí po předchozí neúspěšné olympiádě v Salt Lake City, kde ze čtyř zápasů vyhráli jen jednou – 7:1 nad Francií a obsadili ostudné 13. místo.

V Göteborgu se jim dařilo lépe. Ještě před vyřazovacími duely uspěli proti Švédům 2:1 či Rusům 6:4. Ve čtvrtfinále porazili Kanadu 3:2 (zatímco Češi podlehli Rusku po zlatém hattricku) a semifinále proti Finsku rozhodl v nájezdech obránce Richard Lintner.

Finále se rychle blížilo. Rusové doufali v odvetu za porážku v osmifinálové skupině, navíc byli od pádu Sovětského svazu v roce 1993 bez zlaté medaile!

„Je to otevřené, takže 50 na 50.“ – hlásil slovenský trenér Ján Filc.

Optimismem hýřili také fanoušci. Zápas začal v 19.00, ale náměstí SNP v centru Bratislavy se začalo zaplňovat už v časných odpoledních hodinách.

Po rozpadu Československa neměli lehkou cestu. Mezi světovou elitu se museli prosadit ze skupiny C, kam je IIHF přeřadila. V roce 1996 se vrátili do Vídně.

Ve finále proti Rusku se jim podařil skvělý start. Lubomír Višňovský otevřel skóre už po 22 sekundách, kdy vše ověřovalo video. Ve 13. minutě zvýšil na 2:0 zpoza branky Peter Bondra.

A ve 27. minutě kapitán Miroslav Šatan zvýšil už na 3:1, jenže Rusové dokázali ve třetí třetině vyrovnat.

V čase 58:20 přišel rozhodující moment. Pálffy nechal puk za útočnou modrou čárou Bondrovi, který si vybruslil na levou stranu.

Ani nemířil přesně, prostě vystřelil.

Ruský golman Maxim Sokolov nechal střelu projít. „Cítím absolutní prázdnotu. Já jsem ten, kdo pokazil finále,“ kál se po skončení duelu.

To Slováci propukli v jásot. „Snil jsem o tom, když jsem jako dítě usínal,“ řekl dojatý střelec vítězného gólů Bondra. Spolu se Šatanem byl hvězdou turnajového výběru.

Později na to vzpomínal trenér Ján Filc: „Hokejisty, které jsme letos měli, nebylo třeba trénovat. Tito hráči vědí o hokeji téměř vše. Šlo jen o to, sladit jejich dovednosti tak, aby tým fungoval.“

A to se podařilo.

„Hlavní byla víra a zkušenosti hráčů. Měli jsme sílu v kolektivu,“ vzpomínal Bondra. „Dát gól minutu a čtyřicet vteřin před koncem… Až si to po letech pustím, bude to krásné.“

Slovenský hokejový svaz dostal od Mezinárodní hokejové federace za titul mistrů světa okolo 26 milionů korun. Tady šlo však o mnohem víc.

Tento odkaz bude žít na Slovensku věky. Jedinečné vzpomínky na ojedinělý okamžik.

Rusové už to tehdy předpověděli. „Soupeř tušil, že taková šance je jednou za život,“ psal temní deník Sport Express.