Režisér Mat Hodgson: Eric Cantona je opravdový umělec. S takovým příběhem nemůžete selhat

Do magické Prahy dorazila nerozlučná dvojka z Anglie, známá díky snímku The United Way. Režisér Mat Hodgson a producent Daniel Glynn zavítali na festival Fotbal je film.

Kromě dobrého piva a úžasného projektu došlo po promítání snímku na exkluzivní rozhovor s Matem, jenž stál za myšlenkou celého dokumentu.

Pozvání do devadesátiminutové stopáže vzaly hvězdy anglické kopané. Díky tomu je dílo autentické a celý projekt potom bez problémů sbírá zasloužené ovace po celé Evropě.

Za magazín Fórum Sport přejeme příjemné počtení ve světě sportovní kinematografie.

Ve snímku bylo mnoho postav ze světa Manchesteru United. Beckham, Cantona nebo Giggs. S jakou osobností se vám nejlépe pracovalo?

Víte co? Řeknu vám asi nejméně očekávanou postavu. Ve filmu je žena, která se jmenuje Rosemary. Byla to stevardka při letecké havárii v roce 1958. Zjistil jsem její příběh, který je tak emotivní a důležitý. Přitom o tom nikdy nemluvila.

Vážně?

Myslím, že je jednou ze tří přeživších. Takže dostat ji do filmu bylo pro mě opravdu důležité. Není slavná, žádné velké jméno, ale přitom je pro mě jedním z nejemotivnějších hlasů celého snímku.

Takže vaše oblíbená část je na začátku dokumentu?

Mnichov byl velice silný, ale myslím si, že moje oblíbená scéna je finále Ligy mistrů ke konci celého filmu. Protože jsme se vrátili ke všemu, co bylo.

Chtěli jsme překvapit publikum takovými „flashbacky“. Navíc hudba, kterou k tomu vytvořil George Fenton, byla tak úžasná. Všechno na sebe perfektně navazovalo a bylo to vzrušující.

Měli jsme skvělý scénář. (úsměv) S takovým příběhem jednoduše nemůžete selhat. (smích)

Jak dlouho trvalo natočit a upravit celý film?

Dohromady to byl rok a půl času. Samotný střih, hudba a celková postprodukce nám zabrala osm měsíců.

Kdybyste měl vybrat jeden gól z historie Manchesteru United, který se vám nejvíce líbí. Kdo bude váš vítěz?

Tady okopíruji odpověď Erica. (úsměv) Zeptal jsem se, jaký je jeho oblíbený gól. A on řekl, že svého favorita nemá. Více si cení jeho geniálních nahrávek.

Teď například mluvím o míči, který přišel mimo šestnáctku a on lobem obehrál obranu soupeře, aby jeho spoluhráč přihrávku proměnil střelou k tyči.

Eric byl opravdový umělec, nejenom na hřišti, ale v životě. Ta nahrávka vystihovala jeho kariéru. V jednoduchosti, promyšlenosti a představivosti.

Bylo těžké se dostat z Anglie do Česka?

Samozřejmě, nebyla to sranda. Museli jsme s kolegou (pozn. red. producent Daniel Glynn) letět do Amsterdamu. Předtím jsem nikdy v Praze nebyl.

A opravdu bych v životě udělal všechno pro to, abych se do Česka dostal. Máte překrásné město. Nedokážu ani popsat jako moc úžasní lidé zde jsou. Přeji si tady být ještě jeden rok. (úsměv)

O čem bude další projekt? Zase fotbalové téma, nebo něco jiného?

Čeká nás dokument s BBC o boxu. Takže už zítra letíme do Glasgow ve Skotsku. O víkendu budeme natáčet, takže se snažíme stále držet zaměstnaní.

Budeme třeba dělat projekt pro Amazon, který není o sportu. Jsme v dobré společnosti lidí, snažíme se to využít a je to sranda.

Jste fanouškem Sheffieldu Wednesday hrajícího teď třetí ligu. Jaký je oblíbený moment vašeho klubu?

Určitě to byl moment, když jsme porazili Manchester United ve finále ligového poháru v roce 1991. (smích)

Tak tohle je krásná vzpomínka. (úsměv)

Moje nejlepší vzpomínky na Sheffield mám se svým tátou, který už mezi námi bohužel není. O tomhle právě sport je. Rodina, vztah s matkou nebo otcem.

Berou vás na fotbal a sdílí s vámi nespočet zážitků. Takže kdykoliv si vzpomenu na Sheffield, je tam vzpomínka na mého tátu.